Švestkové knedlíky, takový pěkný symbol domácího Bezpečí, nasycenosti, lenivosti, maloměšťácké pohodlnosti a kašlání na všechno, co se děje za zahrádkou útulného domečku. Ale kdo sleduje tvorbu brněnských Plum Dumplings, ví, že jde o ironii. Nic slaďoučkého se tu nekoná. Zatímco tématem předchozího alba Jiný místo (2020), ještě s lehkými šansonovými vlivy na pozadí noiseových zvukových stěn, bylo „ztrácení“ (důvěry, zábran), na třetí desce už se volná koncepce posunula k dokonalému „ztracení se“: Kapela vysvětluje, že obal se snímkem holčičky v samo doma vyrobeném skafandru (fotografie Štefana Berece) nesymbolizuje roztomilou hravost a fantazii dětství, ale „izolaci, introspekci a vytržení z běžné reality“. Zkrátka typický eskapismus, kdy se citlivé duši nechce setrvávat v realitě postrádající jakoukoliv záruku Bezpečí, zato spousta tlaku a nejistot. Hodně napovědí uvedené literární inspirace některých textů: Román Stanislava Bilera Destrukce či autobiografický román Hany Andronikové Nebe nemá dno. Adéla Polka navíc zpívá poetické texty mrazivě přesvědčivým zastřeným hlasem, se smyslem pro přesně odměřené vyjádření sarkasmu. Třeba v písni Nitky: „Je má záchrana mluvit o zkáze / nechat se litovat…“
Hudebně jsou Plum Dumplings vlastně retro se snadno stopovatelnými inspiracemi v potemnělé post-punkové estetice, nastolené kdysi takovými Joy Division, v noise rocku, v truchlivě chladné elektronice à la např. Portishead… Což není výtka, nějakou více-méně retro-fúzí je dnes skoro vše.
Jdou na nás chmury? To je občas třeba, ale na závěr dávkují Plum Dumplings, tedy dle vlastních slov, špetku světla ve skladbě Potápění po číslech, inspirované kriminální černou komedii Drowning By Numbers (Topení po číslech) režiséra Petera Greenawaye: „Potápím tě počtvrté… neboj se, prý to nebolí.“ Význam písně? Prý „v chaosu a absurditě lze vždy najít krásu, i když nečekanou“. No tak jo, (ne)čekaně krásná deska.
Tomáš S. Polívka