Pohled odjinud: židovský souboj

Americký kulturně-publicistický židovský server s rafinovaným názvem www.jewcy.com má týdenní rubriku Battle of the Jews. Proti sobě v ní postaví dvě významné osobnosti, u kterých zkoumá jejich vliv a dopad na kulturu a společnost. Nedávno se v této pomyslné aréně střetly dvě ikony – Bob Dylan a Lou Reed. Autor Jason Diamond své hodnocení rozdělil do několika kategorií. Pro zajímavost uvádím zhuštěný přehled výsledků, ke kterým dospěl.

3_pohled_od_13_pohled_od_2

Čí písně jsou lepší? Oba jsou proslulí svéráznou lyričností. Reed vždy tvrdil, že odedávna chtěl „převést senzibilitu žánru literárního románu do idiomu rockové hudby“. Proto psal písně o osobních vztazích, heroinu a travestitech. Dylan zase definoval společenský neklid 60. let v písních jako Masters of War či Blowin’ in the Wind. Vedle toho však nahrál spoustu brilantních, na proudu vědomí postavených songů, jež představují jednu z nejlepších ukázek poezie své doby.
Na druhou stranu jsou zde ale i písně, které nejsou nic jiného než možná zdařilou, leč náhodnou směsí slov pospojovaných v zápalu amfetaminového tranzu. Lou Reed psal ponuré drogové „murder“ songy typu Sister Ray, aby vzápětí překvapil nebývalou lyričností snímků typu Sweet Jane. Třebaže Reed vskutku žil svou stylizací drsňáka, napsal též některé z nejněžnějších rockových písní vůbec, a vedle toho jiné, které patří k těm nejobscénnějším, byť pocitově nejniternějším, které kdy spatřily světlo světa. Dokázal by Dylan lépe než Reed přesvědčivěji přednést verš: „too busy sucking on my ding dong?“ ptá se autor a označuje Reeda za vítěze této kategorie.
Pokud jde o kulturní význam, je Dylanův impakt na americkou, či lépe celosvětovou kulturu, prakticky mimo kategorie měřitelnosti. Reprezentuje kulturní ztělesnění fenoménu 60. let. Třebaže Reed a Velveti inspirovali tisíce hudebních adeptů, včetně kapel jak The Ramones nebo Nirvana, v tomto ohledu s Dylanem soutěžit nemohou.
Pokud jde o otázku kdo z nich dvou lépe pokračuje v pozdní kariéře, má zde autor také jasno. I když Reed měl možná několik skvělých tvůrčích momentů po svém nepřekonaném (a velmi depresivním) albu Berlin (1973), Dylan nás nikdy nepřestal překvapovat výtečnými alby vydávanými v intervalu každých několika let.
Dnešní relevance
. V této kategorii vítězí Lou Reed. Autor argumentuje množstvím stále vznikajících a příšerných předělávek Dylanových songů vedle převážně výtečných coververzí Velvet Underground.
A kdo z obou umělců má lepší celkový katalog? Věru ošidná volba. Poslechem nahrávek kterého z obou gigantů by člověk vydržel strávit celý den? Dylan začal s vysoce posazenou hlasovou šarží jižanského horala a dnes končí v poloze sípající staré medvědice, kdežto Reed si udržuje svůj nezaměnitelný brumlák v nezměněné podobě už skoro 50 let. Lou Reed je spolehlivě „nespolehlivý“ po celou svoji kariéru, zatímco Dylan nás nechává hádat o své nejnovější inkarnaci i v případě úletů jako Christmas in the Heart. Jeho kánon je nepopiratelný, jeho songy nezaměnitelné, slyšíte-li ale Just Like a Woman dnes i ve výtahu, možná že už je ho všude trochu přespříliš. Celkový vítěz: Lou Reed.

Přidat komentář