POLANSKY VS. LANGMAN: U8

Už když originální duo, tvořené jen bicími a loopovanou violou, vydalo své debutové album, na kterém si pohrávalo s motivy Velvet Underground, oba členové přesvědčeně mluvili o tom, že chtějí navázat vlastní tvorbou. Nakonec to, i díky pracovní rozkročenosti mezi Prahou a Berlínem, trvalo dlouhých pět let. Ale nebyl to ztracený čas.

Album, pojmenované podle linky metra, nabízí devět berlínských příběhů, a ke každému z nich i svébytnou atmosférou dýchající fotografii v „bookletu“, volně poskládaném v atypické kartonové krabičce. A právě „atmosféra“ je v souvislosti s albem hodně důležité slovo. Duch Velvetů i berlínských alb Davida Bowieho, se vznáší někde u stropu, a mezi oběma protagonisty neustále udržuje pozoruhodné napětí. A je to tajuplné i sexy. Viola pana Polanského si hraje se zvuky a efekty, chvíli tepe jako jemně hraná baskytara, chvíli vrní v magických drone plochách, řeže jak zkreslená kytara, a třeba v Just a Stay vyvolává ducha lkajících houslí cikánské kapely. Podobně tak i zpěv, podpořený rytmy, které tikají, tepou i duní, skvěle pracuje s dynamikou a rozsahem od zaujaté polomluvené ospalosti až k divoké odvázanosti. Chvílemi to vyvolává vzpomínky na Filipa Topola. Je znát, že si oba spoluhráči jsou vědomi všech omezení pouhého dua, a snaží se neustrnout ve schématech. Zní to skvěle, a navíc se ukazuje, že potenciál, zakódovaný dříve do převzatých nápadů, s vlastním materiálem funguje snad ještě lépe.

 

Album také vyvrací představu, že genius loci Berlína už je jen minulostí. Vidina čekání v zakouřeném baru s blikající žárovkou, zda se v něm objeví někdo jako Tom Waits či Tiger Lillies, se ale dokáže proměnit až k naději tryskající z You Never Treat Me Right, vesele rozjetou rockovou jízdu, která si nezadá s živelností třeba The Pogues. Za negativum naopak nejspíš pro někoho bude to, jak hluboko se velvetovské vzory zaryly duu pod kůži, ale to už je věcí vztahu k téhle legendární partě. Což nemění nic na tom, že skladby se i ve studiu podařilo zaznamenat tak, jako by posluchač stál metr před pódiem. A tohle album přímo vybízí k tomu se tam opravdu ocitnout.

 

vl. náklad 2019, 40:26

 

 

 

Přidat komentář