Ponk

Jsou jen tři a není přehnané říci, že domácí scéna už dlouho nezažila takové zjevení. Mají rádi folklor, používají striktně akustické nástroje, a přesto znějí naprosto současněponk_1 a dokáží zaujmout i posluchače „odjinud“. Skladba Göding se objevila v žebříčku Radia Wave a dlouhých sedm týdnů oslovovala i posluchače Velké sedmy Radia 1. A ani v nejmenším nezněla jakkoli divně i vedle čistě elektronických spolků. Možná je to tím, že nejenže jsou členové Ponk velmi zručnými instrumentalisty, ale také si nelámou hlavu se žánry. Stačí si na YouTube najít jejich pozoruhodnou koncertní verzi titulní skladby bondovky Skyfall, v originále zpívanou Adele.
Dali se dohromady na konci roku 2013 v Brně. Houslista Michal Krystýnek, kontrabasista Jakub Nožička a hráč na cimbál Eduard Tomaštík se shodli na tom, že sice mají všichni rádi folklór, ale vůbec se jim nelíbí ani jeho mumifikace v historické podobě, ani „vylepšování“ bicími či elektrickou kytarou. „Nebyla to potřeba vymezení se, byla to potřeba dělat hudbu, po jaké jsme všichni tři toužili, a která doposud neexistovala,“ formuluje to Jakub Nožička. „To, že nejlépe ovládáme právě tyto tradiční nástroje, bylo v tomto ohledu směrodatné. Směrodatnější však byl fakt, že se necítíme doma v hudbě, která se na ně běžně hraje. Náš feeling je spíše moderního západního rázu, čili vznikl pro někoho možná bizarní crossover. Je to však hudba, která je nám třem nejpřirozenější. Kdyby s takovou muzikou přišla jiná kapela, pravděpodobně bychom byli její největší fanoušci.“
ponk_2Nutno říci, že všichni měli dobré základy. Basista Jakub hrával jazz, funky, country, art rock i technický metal, cimbalista Eda je na JAMU vystudovaným dirigentem a o staré hudbě přednáší na Ostravské univerzitě. A houslista Michal je sice vystudovaným učitelem hudební výchovy, ale později se živil jako houslista. Osm let i v Hradišťanu. Ale i přestože populárnější cimbálovka u nás asi není, rozhodl se odejít. „Důvodů k opuštění Hradišťanu bylo víc, ale hlavní byla rodina. V té době se nám narodila dcera a já jsem se chtěl v prvé řadě věnovat jí, což uznávám, není v hudební branži úplně běžné,“ formuluje Michal Krystýnek důvody. A přidává překvapivou informaci: „Taky už jsem chtěl nechat houslí, protože to je jeden z nejhorších nástrojů na světě. Dva roky jsem na ně nesáhl, ale asi je to nějaký osud či co, dali jsme postupně dohromady Ponk a mě to znovu začalo bavit.“
Název byl inspirován označením pro pracovní stůl v dílně. Tedy místa, kde vznikají nové věci. Trojice kutilů je zde montuje hlavně z lidové hudby a textové poetiky Moravského Slovácka. Záměrně ale ve svých inspiracích nevyhledává žádné hranice, a pokud na nějaké narazí, ráda je překračuje. Během loňského roku své hudební pojetí začala postupně představovat na koncertech, aby počátkem letoška, pouhý rok po vzniku, ve skvěle vybaveném bratislavském studiu LVGNC, spolu s Markem Rakovickým a Tomem Lobbem nahrála své debutové album. Mastering mimochodem probíhal v americkém Nashvillu. Nahrávka dostala název Postfolklor, podle „škatulky“, kterou si pro vlastní hudbu tvůrci s fantazií vykonstruovali. „V první řadě jsme kapela. Nejsme projekt nebo sólový projekt nebo cokoli takového. V hudebním rámci jsme nenašli odpovídající žánrové označení, a tak jsme si jej museli vymyslet. A pojem postfolklor nás dokonale vystihuje,“ shrnuje to Jakub. „S tím, jak debut dopadl, jsme spokojeni nadmíru. Doufali jsme, že to bude skvělé, ale výsledek předčil veškerá naše očekávání. O obsahu jsme měli jasno, velkou neznámou byl tedy hlavně zvuk. Záměrem bylo, aby novátorský obsah korespondoval s novátorským zvukem oněch tradičních instrumentů. Aby to bylo mnohem blíž kapelám moderního střihu než klasické cimbálovce. Zpětně jsme rádi, že jsme zvuku věnovali tolik času.“ Album vychází z klasických balad, pracovní název prý byl Kruté písně. Kapelu zaujala jejich nadčasovost i samozřejmost, s jakou ke smrti přistupovali naši předci před dávnými lety. „První písně, které jsme zpracovali, byly balady. Nebyl to záměr, spíš náhoda,“ komentuje to basista. „Když jsme objevili toto tematické pojítko, snažili jsme se jej udržet. K veselejším písním se, doufám, brzy dostaneme.“ Album vyšlo na sklonku dubna, kdy bylo i pokřtěno. Zatímco v Brně u toho asistoval Jura Pavlica, v květnu v pražském Jazz Docku pozvání být kmotrem přijal Michal Němec z Jablkoně.
ponk_3Hudba Ponk prozrazuje, že jí nejsou cizí ani tak cimbálovce vzdálené hudební oblasti, jako je skandinávská hudba nebo elektronické experimenty. Basa hraje spíše groovy, cimbál zas často nahrazuje perkusivní nástroj, ale sklony snažit se ze svých nástrojů dostat neobvyklé zvukové polohy, mají všichni tři. Skutečnost, že se nebrání ničemu, je patrná i z tak neobvyklých spojení, jakým bylo společné setkání s členy opavských Ladě na jednom pódiu. Zdařilé album jim v tom otevírá dveře a letos v létě už se objevují i v programech festivalů. Od Degeneration Next a Hradeckého slunovratu přes United Islands až po třeba Žižkovskou noc. A dost možná se od kapely ještě lecčeho dočkáme: „Vlastně bychom rádi vyzkoušeli, kam až lze s našimi nástroji a hudbou zajít. Výhledově bychom chtěli zkusit fúze třeba s elektronikou nebo hip hopem. Jen čím dál tradičnější verze folklorečku s bicíma nás neláká,“ usmívají se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *