Plzeňské art-popové duo KáVa založily před třemi roky kytaristka Eva Samková (Her Nature) a cellistka Karolína Korecká (Crimson Fields, Zakkiss Trio, Search and Destroy). Svou melancholickou hudbu vyznačující se křehkými vokály a rafinovanými aranžemi KáVa nejdříve představila na společných koncertech s personálně spřízněnými kapelami. Během loňského roku postupně vznikal ve vlastní produkci jejich první singl a videoklip Darkest Paradise. Na jaře letošního roku kapela vyrazila spolu se šumperskými post-rockovými ELBE na miniturné zahrnující Plzeň, Prahu a Brno.
Prezentujete se jako „veselý holky hrající smutnou muziku“. Kde se ve veselých holkách bere nutkání hrát smutné věci?
ES: Život je veselý, ale i smutný a my se snažíme být optimistické a vnímat život pozitivně. Jsme skutečně veselé, ale smutek v sobě taky máme.
KK: I melancholie je součástí života. Možná je to nějaká forma ventilu – ty ošklivé věci se vyventilují v hudbě.
V doprovodném textu k Darkest Paradise píšete, že i v těch nejtemnějších chvílích existuje naděje. V čem vidíte její zdroj?
ES: Může to být leccos. Já osobně vidím všechno docela pozitivně, i když jsem depkař. Je to zvláštní, ale je to tak. I když se děje něco nepříjemného, tak si vnitřně myslím, že se to zlepší.
KK: Ono to je zobecnění. Je lepší se na věci dívat z pozitivního hlediska. Když se na něco díváš s tím, že to třeba dobře dopadne, už to samo o sobě hodně změní. Pokud si budu říkat, že se mi něco nedaří, a točit se v tom, tak se to fakt nebude dařit.
ES: Já se v tom smutečku chvíli porochním, ale stejně si myslím, že to bude dobré. I kdyby mi někdo řekl, že mám před sebou poslední tři hodiny života, doufala bych, že se to nějak obrátí.
Váš první singl vznikal zhruba rok. Jaká je jeho historie?
ES: Já jsem DIY člověk, který
