Popdivnosti: Ochepovsky Project

Skupinu Ochepovsky Project založil před čtyřmi lety ruský rodák Igor Ochepovsky. Skupina se vymyká škatulkám, její skladby se pohybují na hranici jazzu, soulu, groove a klasické hudby. V roce 2016 vydal Igor Ochepovsky desku I’m The Wind. Loni následovalo již pod hlavičkou Ochepovsky Project EP Take Care of Me. Na nahrávání desky se podílela řada hudebníků: zpěvačka Kristína Mihaľová, rapper Jan Hovorka, klávesista Jan Aleš, baskytarista Ondřej Hauser, violoncellista Šimon Marek, trumpetista Miroslav Hloucal, klarinetista a saxofonista Petr Kalfus, bubeník Michal Daněk a perkusista Oliver Lipenský. Kapela se snaží prolomit zažité klišé jazzu coby hudby pro náročné intelektuály. Skladba Fast, ke které vydala skupina video, spojuje hudební kvalitu s chytlavostí a melodičností a má vyloženě hitové ambice. Pro rozhovor jsem se sešel s Igorem Ochepovskym, Janem Alešem a Ondřejem Hauserem.

 

Igore, proč sis vybral pro své působení právě Prahu?

IO: Když mi bylo sedmnáct, věděl jsem, že chci vyjet někam ven. Maminka tedy na internetu nastudovala, kam se dá jet studovat. Zjistili jsme, že v Německu a Česku je na konzervatoři obor rocková kytara, který mě zajímal. Spontánně jsem vybral Prahu. Přijeli jsme se sem podívat a já se do Prahy zamiloval.

Igor je hlavním člověkem kapely. Jaké slovo mají při tvorbě další členové?

IO: Formulujte to opatrně! (smích)

OH: Nemáme žádné slovo! (smích)

JA: My jsme zjistili, že na začátku, když byl Igor přísný, to bylo nejlepší. Pak nám dal volnost a začalo se to tak nějak rozblemcávat. Ta muzika začala být zaměnitelná. Je dobré, když do toho Igor vnáší nápady a ty jsou jasně dané. Když do toho začneme všichni něco vnášet, končí to zaměnitelně.

Třeba se vrátí staré zlé časy.

JA: To doufám. My to vyžadujeme.

Vaše hudba je na české poměry nezvyklá. Lze nějak popsat vašeho typického posluchače?

JA: Dost na nás chodí lidi, kteří se hudbou sami zabývají. A mladí lidé, kteří jsou přesyceni současnou scénou a chtějí si poslechnout něco nového.

IO: Často přijdou lidi, kteří aktivně hledají novou hudbu, nový zvuk. Když si utváříš vkus, tak se aktivně zajímáš. Několikrát se stalo, že nám lidi řekli, že nevěděli, že taková hudba v ČR vzniká.

Skladba Fast se hraje na Radiu 1 – je to součást snahy získat nový druh posluchačů?

IO: To je jeden z našich hlavních cílů – posunout se do trošku jiné hudební sféry, oslovit nové fanoušky a získat širší publikum.

Snažíte se získat posluchače v zahraničí?

JA: Vzhledem k tomu, že domácí trh není pro tento žánr dostatečně velký, je to jeden z našich hlavních cílů. Potřebujeme v zahraničí víc hrát a oslovit tam víc lidí.

Podnikáte pro to nějaké kroky?

IO: Určitě. Pravidelně hrajeme v Německu, v Polsku, hlavně na hudebních festivalech.

Jste tam přijímaní jinak než doma?

JA: Těžko říct. On je to vždycky krok do neznáma v tom smyslu, že když jsi v Praze, máš v publiku kamarády a cítíš se jistější v kramflecích. Ale myslím, že vlastně nezáleží na tom, v jaké zemi jsi. Lidi poznají, když tam přijede nějaký projekt, který má co říct a stojí si za tím, co dělá. Poznají to a nemusejí být nějak hudebně vzdělaní.

IO: Já byl překvapený, když jsme hráli na Aalener Jazzfestu. Bylo tam strašně moc mladých lidí a ti znali náš repertoár. Po koncertě za námi chodili a ptali se, proč jsme nezahráli tu nebo onu skladbu.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu