Veronika Nováková, působící pod pseudonymem Venika Hartlyn, je klavíristka a písničkářka, která pochází z Hané, studovala v Olomouci a svou hudební kariéru rozvíjí v současnosti v Praze. První ze svých písní vydala v roce 2020 na EP Songflowers, o rok později následovalo další EP Devotedly a v dalším roce Live in Aluna. Venika vystupuje sólově, v triu s baskytaristou a kytaristou a příležitostně také ve čtyřčlenné sestavě s bubeníkem.
Nedávno jsi vydala videoklip k písničce Dancing Shoes. Jak probíhalo jeho natáčení?
Natáčení Dancing Shoes mělo dvě fáze a dělo se vlastně v průběhu celého minulého roku. První půlrok jsme s kapelou vymýšleli aranži a řešili nahrávání, druhý půlrok už jsem věnovala přípravám na klip a jeho natáčení, které proběhlo poslední listopadový víkend v Prostoru39 na Žižkově. Byla to pro mě krásná zkušenost a zůstává asi ve mně intenzivní doposud. Prožila jsem tam dva dny plné euforie z toho, jak nám první „velké“ natáčení vychází. Byla tam velmi přátelská atmosféra a měli jsme skvělé zázemí.
Videoklip natočil indický režisér Rony Thilakan. Jak jsi s ním zahájila spolupráci?
Seznámili jsme se na (A)VOID Sessions na náplavce, kde jsem s baskytaristou a kytaristou natáčela písničku Fisherman a Rony naši session režíroval. Až později jsem se dozvěděla, že točí i videoklipy, tak jsem ho oslovila, začali jsme se scházet a řešit námět. Na začátku jsem netušila, co všechno natáčení klipu obnáší. Překvapilo mě, kolik práce za videem není vidět a kolik materiálu, z něhož divák vidí jen sestřih, může vzniknout pro tři a půl minuty. Upřímně doufám, že Dancing Shoes nebyla naše poslední spolupráce s Ronym, neboť je to kreativní a zábavný člověk a na place i mimo něj byl neuvěřitelně pohodový.
Proč sis pro účinkování v klipu vybrala taneční skupinu DEMO?
K taneční skupině DEMO jsem se dostala přes kamarádku a tanečnici Janču Holíkovou, se kterou se známe ze studií na Univerzitě Palackého. Často jsme rozebíraly, že by bylo skvělé, kdybychom se v rámci nějakého projektu mohly umělecky propojit, a Janča pak byla první, koho jsem oslovila. Když režisér přišel s myšlenkou zapojit do příběhu více tanečnic, které ztvárňují emoce kolem mě, Janča oslovila holky z DEMA, s nimiž dříve spolupracovala, a společně s Jitkou Žaloudkovou, vedoucí skupiny, vymyslely choreografii. Shodou okolností se skupina převážně věnuje stylům disco a street dance a my se písničku snažily udělat tanečně, takže se to hezky propojilo.
V rozhovorech i svých textech často zmiňuješ olomoucký Jazz Tibet Club. Čím je toto místo pro tebe významné?
To nejspíše půjde o starší rozhovory z doby, kdy jsem v Olomouci ještě bydlela, ale Jazz Tibet Club pro mě rozhodně významný byl. Tam jsem hrála své písničky poprvé v kapelním obsazení, když jsem se během studií propojila s muzikanty z Hudebního institutu Olomouc. Do té doby jsem si ani neuměla představit, že bych jednou mohla být kapelnicí. To místo mám ráda i kvůli koncertům, které jsem navštívila. Osobně jsem se tam cítila vždycky dobře jako posluchač i na pódiu, atmosféra tam umí být kouzelná a intimní.
Od kterých hudebníků čerpáš nejvíce inspiraci?
