Stavitel Mostů přes bouřící vody, strážce víry Gracelandu, a nakonec pokorný i nepokorně zvídavý zpěvák Sedmera žalmů, promiňte ten dojatý patos, už rozhodně nechtěl obrážet světová pódia. Rozlučkové turné Homeward Bound – The Farevell Tour odehrál v roce 2018 a myslel ochod ze scény zcela vážně. Ačkoliv od té doby předsevzetí nekoncertovat občas porušil, šlo vždy o jednotlivosti z bohulibých důvodů jako třeba ekologická charita. Ovšem nutkání sdělovat bylo naštěstí zase jednou silnější. Paul Simon v roce 2025 přerušil zasloužený důchod a ještě jednou vyrazil s kytarou do světa. Letos svoji pouť prodloužil i do Evropy. Co víc, první evropskou štací turné nápovědně nazvaného A Quiet Celebration se má stát Praha. Šanci naslouchat máme 9., 10. a 12. dubna 2026 v Kongresovém centru.
Asi tuhle historku znáte, ovšem stojí za to zopakovat ji. Jako ideální úvod k věcem příštím. Spokojený penzista Paul Simon 15. ledna 2019 pochrupává ve svojí ložnici, když ho ve snu osloví zřetelný hlas: „Máš pracovat na díle pojmenovaném Sedm žalmů!“
„Ten sen by tak živý, že jsem se uprostřed noci vzbudil, zvedl se a ten sen si zapsal, což pro mě není typické,“ pokračoval písničkář ve vyprávění, jak mu skončil důchod. Ať už šlo o stařeckou nespavost, nebo zásah vyšší moci, Simon nejdříve nevěděl, co si se snovým pokynem počít. Neměl v úmyslu na čemkoliv pracovat. Ale když se v následujících měsících, kdy ho covidový lockdown uvěznil na ranči v Texasu, začal zase v noci budit díky podvědomí vybuzenému spoustou obrazů a inspirací, nakonec nutkání skládat podlehl.
„Budil jsem se obvykle mezi půl čtvrtou a pátou ráno, dvakrát až třikrát týdně, vstal z postele, abych nerušil manželku, odešel do pokoje a prostě jen zapisoval verše, které ke mně přišly,“ popisoval Paul Simon v rozhovoru pro britský týdeník The Big Issue z května 2023. O suitě Seven Psalms tamtéž prohlásil: „Ty písně nenaplňují přesně definici žánru žalm, jakou najdete ve slovnících. Žalmy jsou chvalozpěvy na Boha. A mých Sedm žalmů sice do značné míry pojednává o Bohu jako o tématu, ale ne vždy jde o chválu. Často jsou to spíše otázky.“
A „pokyn ze snu“? I ten vnímá Paul Simon racionálně, bez mystického oparu, i když: „Ten sen se mi zdál přesně na výročí odchodu mého otce, což je ale asi náhoda. Tedy pokud věříte na náhodu. Já ano. Pochopil jsem také, že psát písně jsem znovu začal proto, že jde o můj obvyklý tvůrčí cyklus. Přibližně každé tři roky mívám impuls ke psaní. Poté, co cokoliv dokončím, mám naopak období neúrody, které jsem obvykle vyplňoval koncertováním. Takže k napsání písňové suity asi došlo prostě proto, že zrovna znovu nastal čas, abych začal sklízet další inspiraci.“
Původně měl písničkář v úmyslu pořídit jen studiovou nahrávku suity a zase se vrátit k aktivnímu odpočinku. Jenže když album Seven Psalms sklidilo ohromný úspěch u fanoušků i kritiky, uvědomil si, jak mu chybí vystupování. Že chce svoje „meditace o smrtelnosti a spiritualitě“, jak dílo výstižně charakterizoval, sdílet v přímém kontaktu s publikem. Titul předchozího Farewell Tour přestal platit.
Komorně, ale aranžérsky plně
Suita Seven Psalms, zabírající první půli koncertů A Quiet Celebration Tour, si doslova říká o provedení v co nejvíce intimním prostředí. Proto volil Simon raději několik koncertů po sobě v jednom sále než halu. Zaplaťpámbu. Druhý důvod pro decentní sound a menší kapacitu hlediště pak je zdravotní a praktický. Písničkářovy problémy se sluchem. V roce 2023 se Paul Simon v rozhovoru pro The Times svěřil, že na levé ucho už prakticky neslyší.
Ani druhá polovina vystoupení, zaměřená na Simonovy „greatest hits“, tudíž není podle recenzí amerických koncertů tak „hlasitá“, jak jsme byli zvyklí dříve:
„Hlučná, elektrická show, s jakou objížděl arény a festivaly v roce 2018, není něco, co by byl schopen opakovat,“ psal recenzent časopisu Rolling Stone Andy Greene v recenzi vystoupení v newyorském Beacon Theatre loni v červenci. Což nemínil jako výtku. Ocenil i decentní nová aranžmá starých písní, „vyhovující stárnoucímu Simonovu hlasu“: „Přestože se v odvážném úvodu druhé části koncertu, písni Graceland, krátce zdálo, že náročnější pasáže prostě nevytáhne, vše se rychle srovnalo hned v následujícím jemném přepracování Slip Slidinʼ Away.“ Reportáž z koncertu pak končí více než nadšeně: „A Quiet Celebration Paula Simona není další ždímání peněz z kapes fanoušků ještě dlouho poté, co umělec slíbil, že navěky zmizí ze scény. Jak jsme to mockrát zažili u jiných. Tohle je vítězná cílová rovinka jednoho z největších písničkářů minulého století. A jestli to svoje loučení natáhl, tak naprosto úžasně, přesně podle příručky Leonarda Cohena.“
Celkově jsou recenze amerických koncertů turné pozitivní, s jen občasným shovívavým upozorněním, že by bylo nefér
