Pozůstalost bluesmana Muddyho Waterse předmětem soudní pře ještě 35 let po jeho smrti

Přesně 35 let a jeden měsíc, ve chvíli psaní tohoto mého článku, uplynulo od smrti legendy elektrického chicagského blues Muddyho Waterse v jeho 68 letech. Přesto mezi rodinou jeho dědiců a současnou představitelkou firmy jeho někdejšího, dnes již rovněž zesnulého manažera, již tři roky zuří právní bitva. Nejde v ní o nic jiného než o dva miliony dolarů ve formě určení vlastnictví aktiv, tantiém, jež byly údajně „zašantročeny“ a nikdy nepřistály v rukou oprávněných dědiců z rodiny. A o vyřčení vlastnického titulu ke copyrightovým právům k Watersovu hudebnímu dědictví.

 

Muddy Waters se narodil v roce 1915 v zapadlém rurálním městečku Rolling Fork v srdci mississippské Delty, jeho pravé jméno znělo McKinley Morganfield. Vlastním přičiněním se stal doslova černošským plakátovým borcem a příkladem toho, jak chudý hoch, traktorista na plantáži, odejde za novou příležitostí na Sever, v pravý čas a v pravou chvíli, a splní se mu jeho „americký sen.“ Stane se legendou elektrického country blues chicagského ražení a inspirací pro řadu největších es nejenom amerického, ale též britského blues a rocku, kdy se mu doslova budou kořit giganti kalibru Micka Jaggera, Keithe Richardse a řady dalších.

Současná právní bitva pramení ze tři roky starého sporu mezi Morganfieldovými dědici z rodiny a jeho někdejší manažerskou firmou, kterou vedl až do svého skonu (2015) Scott Cameron. Ten byl po bluesmanově smrti (1983) též soudně ustanoveným vykonavatelem Watersovy závěti a správcem pozůstalostního fondu, v kteréžto pozici zůstal až do uzavření tohoto fondu v roce 1987.

 

Podmínky Watersovy vlastnoruční závěti stanovují, že její vykonavatel, tedy onen Cameron, přes svoji PR firmu, v níž fungoval též jako Watersův manažer, je zplnomocněn „provádět veškeré záležitosti a úkony týkající se tantiém, copyrightových práv a udělování licencí v souvislosti se songy, kterých je Waters autorem po tak dlouhou dobu, kdy bude takový typ provádění řečených úkonů relevantní.“

Vykonavatel závěti byl též pověřen k vyplácení veškerých zisků a příjmů plynoucích z tantiémových práv, a to v pololetních intervalech ve prospěch Watersových dědiců.

Ještě před smrtí Camerona (v únoru 2015) Morganfieldovi v roli dědiců svým podáním vyzvali soud, aby znovuotevřel případ projednávání vlastnoručně sepsané bluesmanovy závěti z důvodu svých obav ohledně „nekalého hospodaření s finančními prostředky z tantiém plynoucích.“

 

 

Po Cameronově smrti byly jeho správcovské povinnosti a pověření tehdy převedeny do správy firmy Cameron Organisation ve státě Missouri vedené jeho manželkou, Elizabeth.

Případ znovuřešení Watersovy pozůstalosti a zmíněné závěti byl otevřen soudem pro pozůstalostní záležitosti v okrese DuPage ve státě Illinois, a sice po úspěšném uplatnění námitky vznesené dědici, že případ nebyl nikdy řádným právním způsobem uzavřen. Dědicům bylo rovněž soudcem tohoto soudu povoleno jmenovat nového správce pozůstalostního fondu, který by zrevidoval tehdejší statut specifických zůstatkových aktiv, mimo jiné i oněch tantiém.

Bluesmanova dcera, Mercy Morganfield, byla ustanovena správkyní pozůstalostního fondu svého otce. Současně se dědicové od této chvíle (2015) snaží vystopovat tantiémy vygenerované Watersovou pozůstalostí, avšak nikdy jim samotným nevyplacené. Právníci Cameron Organization ale od počátku sporu tvrdí, že Morganfieldové nemají právní postavení kvalifikující je ke znovuotevření pozůstalostního sporu.

V lednu letošního roku podali dědicové u soudu návrh jménem Marvy Morganfield, tedy vdovy po slavném bluesmanovi, v němž žádali, aby byla provedena zpětná revize účetních záznamů předchozího správce pozůstalosti, aby tak bylo možno realizovat případné znovunabytí oné jejich finanční pohledávky.

Rodina Morganfieldů tvrdí, že v šestiletém období 2008–2014 Watersův někdejší manažer Cameron využil svoji PR firmu k ilegálnímu „odklonění,“ ve prospěch své rodiny a svůj vlastní, tantiémové platby v hodnotě téměř dvou milionů dolarů.

 

Vdova po Cameronovi, Elizabeth, sama rezidentkou ve státě Florida, která se u soudních sporů obhajuje bez advokáta a která nyní šéfuje každodennímu provozu své missourijské firmy Cameron Organization, podala v letos dubnu protipetici u dotyčného probačního soudu v DuPage County v níž tvrdí, že Morganfieldové, coby dědici, podle znění originální Watersovy závěti, nemají právní nárok na správcovství pozůstalostního fondu. A že onen soudce probačního soudu v DuPage County Paul Fullerton pochybil, když před třemi lety povolil znovuotevřít případ dotyčné pozůstalosti. Ve svém podání z 12. dubna tohoto roku vyzvala soud: „Okamžitě napravte svoje chyby!“

Problém je totiž i v tom, že Muddy Waters, k datu své smrti, byl po předchozích uplynulých deset let rezidentem města Westmont, Illinois, a přesto byla jeho poslední vůle projednávána soudem v DuPage County. Tedy, otázka možné sporné jurisdikce.

 

Elizabeth Cameron ve svém podání rovněž tvrdí, že dvě bluesmanovy pověstné kytary, jež byly součástí pozůstalosti a které Morganfieldovým loni dobrovolně předala, by jí měly být navráceny. Žena tvrdí, že rodina dědiců nesplnila svůj slib, že obě unikátní kytary věnuje nějakému vhodnému muzeu, tak jak to bylo stanoveno Muddy Watersem v jeho závěti.

Další jednání soudu v tomto případu bylo stanoveno na 10. července letošního roku, tedy bohužel až po uzávěrce tohoto čísla UNI.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *