Problémy s StB? Nechtěné dobrodružství.

Trenčínští Bez ladu a skladu existují už třicet let. Ačkoli v posledních letech vystupují velmi sporadicky, rozhodli se jubileum oslavit regulérním turné: po dvou koncertech v Praze a Brně bude následovat desítka koncertů na Slovensku. Frontman Michal Kaščák, který v časech začátků ještě navštěvoval základní školu, a kterého dnes všichni znají hlavně jako duchovního otce festivalu Pohoda, se prý už těší.

blasČeskému publiku se slovenští Bez ladu a skladu poprvé představili na Rockfestu 1986 a zpívajícímu bratrovi baskytaristy bylo tehdy třináct let. Jejich píseň o tom, jak budou udavači, s úlevnou pointou, že budou udávat rytmus, všem vyrazila dech. Sarkasmus se ale nevytratil ani v pozdějších letech – pamětníci dodnes nezapomenou verše „Pište všichni modrým perem, jiná barva nebude, pište všichni totožně, stejné á i stejné ó“ nebo „Genový inženýr už má plán hotový, jak nám zhotoví, mozek celý plechový, geniální je ten jeho plán, takový mozek vám zrezaví i sám, bez bolesti a v pohodě, stačí ho namočit ve vodě“.
Bez ladu a skladu vydali celkem tři studiová alba a jedno DVD. Svoji činnost ukončili v roce 1997, příležitostně se ale na pódia stále vracejí. V roce 2009 je americký deník New York Times zařadil mezi skupiny, „které přispěly k pádu železné opony…“

V roce 1986 jste se objevili na Rockfestu a rázem šla vaše popularita prudce nahoru. Všichni jste ale tehdy zároveň studovali. Měli jste pak problémy jako čeští kolegové, nebo to na Slovensku bylo „volnější“?
Problémy se zákazy jsme měli, ale brali jsme je tehdy jako běžnou součást života kapely. Organizátoři v Čechách byli odvážnější, často nám oznamovali zakázané písničky až po koncertě. Nejabsurdnější zážitky máme z Bratislavy, která se možná zvenčí jevila jako benevolentnější. Ale nebylo tomu tak. Zároveň ale musím říci, že jsme od začátku hrávali víc v Čechách a cítili jsme silnou spřízněnost s českou alternativní scénou.

Na jakou největší absurditu si pamatujete?
Na festivalu Čertovo kolo jsme odehráli nový program, který nebyl nahlášený. Celý koncert ovšem nahrávala StB a na dalším bratislavském koncertu jsme dostali seznam zakázaných textů, mezi kterými byly i komplet všechny z Čertova kola. A jako první na seznamu byla písnička Anča kráča, auto fičí, což byl text ze slabikáře. Všichni prvňáci se tak na chvíli stali disidenty.

V nedávném dokumentu o Filipu Topolovi vzpomíná jeho bratr, jak si začínající frontman Psích vojáků kreslil své výslechy na StB. Žák Michal Kaščák někdy u výslechu byl?
Ne. S StB jsme přicházeli do styku jen zprostředkovaně, prostřednictvím regionálních zákazů koncertů a písniček. Byli jsme mladí, brali jsme to jako dobrodružství – nechtěné, nepříjemné, něčím až odporné – ale nijak zvlášť jsme to neprožívali. Myslím, že ani popoví zpěváci se neměli v totalitě dobře a je nepříjemným paradoxem, že na Slovensku období osmdesátých let a doby komunistického režimu mnozí nazývají zlatou érou pop music. Považuji to za donebevolající nesmysl a svým způsobem za cynismus.

Dlouhá léta jste pak bývali spolu s CHVM nejvýraznějšími jmény slovenské alternativní scény. A jako takoví měli vždy výborný ohlas i na Moravě a v Čechách. Přesto se na Slovensku neobjevilo moc kapel, které by bylo možné považovat za vaše nástupce. Proč myslíte, že tomu tak je?
Nevím. O „nástupnictví“ jsem nikdy neuvažoval. Tradice undergroundu a menšinových žánrů vůbec, je v Čechách mnohem silnější. A bylo to tak vždycky – i proto jsme se u vás vždy tak dobře cítili. Je ale nutné říci, že na Slovensku je dnes poměrně silná alternativa v elektronice, hip hopu nebo v punku.

Letos v létě se jméno kapely objevilo v médiích v nepříjemné souvislosti: baskytarista Peter Kaščák byl odvolán z postu primáře jen pro to, že na právě nepoužívaném operačním sále umožnil natáčení klipu spřátelené kapely Karpatské chrbáty. Měla kauza nějaké pokračování?
Nastal konkurs, kam se můj bratr přihlásil. Celá kauza je ukázkou malosti lidí, kteří mají moc. Peter vybudoval v malém Trenčíně porodnici, která získala několikrát ocenění jako nejlepší na Slovensku. Je to špičkový odborník s vysokými nároky na své kolegy, a to se samozřejmě mnohým nelíbí. Klip, ve kterém si i zahrál a neměl ho tak proč tajit, protože při jeho realizaci nebyly porušené žádné bezpečnostní ani hygienické předpisy, se stal jen záminkou pro jeho odvolání. Na kapelu ani na Peterovu chuť dělat kvalitní medicínu to ale nemá žádný vliv.

Mnozí slovenští muzikanti dávali najevo znechucení z celé kauzy. Nevznikla nějaká hudební reakce? Píseň o tom nebo protestní koncert?
Ne. Petera se zastalo mnoho jeho kolegů, včetně kompletního oddělení a řady jeho bývalých i současných pacientek. Ten nový konkurs Peter vyhrál. S kapelou hráváme už jen výjimečně a neměli jsme chuť řešit Peterovy pracovní věci skrz hudbu.

Váš bratr je gynekolog, o vás se ví v souvislosti s festivalem Pohoda. Čím jsou dnes ostatní členové kapely?
Kytarista Martin Beďatš a saxofonista Peter Kohout jsou architekti, saxofonista Rasťo Kubica je stavař, a bubeník Peter Slameň dělá v televizi, v oddělení reklamy.

K třicátým narozeninám absolvujete dvanáctikoncertní turné spolu s kapelou Para. Proč jste si vybrali zrovna je?
Para je prostě dobrá kapela, která také oslavuje: jsou to ale ještě mlaďoši, je jim „jen“ dvacet let. Hudebně jsme každý jinde, ale myslím, že se dobře doplňujeme. Zároveň nás spojuje to, že Para nemá problém se vyjadřovat ke společenským věcem, a to i za cenu, že jim to ubere fanoušky. Bude to určitě zajímavé a už se nemůžeme našich společných koncertů dočkat. Pro Bez ladu a skladu to navíc bude první turné po více než osmnácti letech. Své běžné fungování BLaS ukončili už před lety, hráváte už jen výjimečně a nejčastěji asi na Pohodě.

Jak budou listopadové koncerty pojaty? Vytáhnete třeba nějaké staré písně?
Dávám si pozor, abychom ani na Pohodě nevystupovali příliš často, letos jsme tam hráli po pěti letech. Na turné budeme mít úplně poprvé projekci, kterou fantasticky udělal Jano Šicko, a zahrajeme i několik písniček, které jsme nehrávali.

Budou i nějací hosté?
Ano. Na některých koncertech si zahraje pár písniček i bývalý bubeník Rišo Rybníček, a pokoušíme se přesvědčit i Iva Mergeščika, kytaristu, který s námi chvíli také hrál. A Lasky z Pary si s námi zazpívá Parne valce.

Co mimochodem dělá váš vedlejší projekt Vydrápená bužírka punk system?
Fíííha, odkud o nás víte? S VBPS si užíváme hraní po různých pajzlících, hospodách a chatách Slovenska; k našim legendárním koncertům patří hraní na WC stage – obrovských záchodech Domu armády v Trenčíně, a to za plného provozu. Naposledy jsme hráli koncert v kamarádově garáži. Ale jako správným punkáčům se nám podařilo zahrát si i v makedonském Skopje spolu s anglickými punkovými legendami GBH. Také jsme zahráli se spřátelenou kapelou Sdružení rodičů a přátel RoPy v pražském Vagonu. Pro mě je to nejlepší možná psychohygiena.

Chuť napsat novou píseň pro BLaS jste nedostal?
Bývali jsme kolektivně tvořící kapela, a když nezkoušíme, tak to nejde. Autorství písniček v našem případě je jen autorstvím základního nápadu, který jsme pak společně dotahovali. Rád bych ale příští rok obnovil Neurópu.

Bude z turné nějaký výstup? Live album nebo DVD?
Ano. Už koncert na Pohodě jsme nahrávali a uvidíme, co režisér Juraj Johanides vymyslí. Zatím se bavíme o sestříhaném koncertě, ale možná dokonce dojde na film. Nechte se překvapit.

BEZ LADU A SKLADU & PARA – TURNÉ 2015
5. 11. Ostrava, Garage club
6. 11. Praha, Palác Akropolis
10. 11. Nitra, Klub Tatra
11. 11. Poprad, Rock Fabrik
12. 11. Košice, Tabačka
13. 11. Žilina, Synagóga
14. 11. Piešťany, Elektrárňa
19. 11. Zvolen, VAD
20. 11. Trenčín, Piano klub
25. 11. Trnava, Art klub
26. 11. Banská Bystrica, Záhrada CNK
28. 11. Bratislava, Stará Tržnica

Přidat komentář