Hudba podruhé obnovené frýdecko-místecké kapely Prouza je možná trochu v rozporu s názvem alba, ale vůbec to není špatně. Pátý řadový titul V téhle době zní prostě jako ohlasovka post-punku a zdejší klubové scény 80. a 90. let, tedy vzpomínka na „jinou dobu“, kdy se kapela stala v pravém smyslu kultovní. Je to v aranžmá kytar i bicích, ve frázování zpěvu, byť samotná nahrávka je samozřejmě kvalitnější, přehlednější a dynamičtější, než byly typicky poněkud zahlcené a ploché snímky počátku devadesátek. Ale ony retro dojmy lze cítit i v textech, ačkoliv tohle se nedá konstatovat nijak exaktně, a verše jistě mají soudobé inspirace, například reflexi typicky dnešního alibismu v písni Sedmikráska. Jen mi prostě evokují jazyk oné doby: „Půjdeme od sebe ať konečně je klid / nakonec máš mě tam kde chtěla si mě mít…“ (Bum!), „letěly letěly / letěly spolu / dvě černé labutě / někam k obzoru…“ (Černé labutě, Blaxwans). To vše platí, přestože z původní sestavy zbyli v pětici jen kytarista Vladimír Franek a baskytarista Bronislav Svoboda. I přesvědčivý zpěvák Tomáš Gavlas deklamuje ve stylu zesnulého Tomáše Hampela – aniž by pustě kopíroval, prostě to takhle k muzice sedne.
Gavlas vtipně komentoval dnešní multigenerační sestavu: „Točit desku s kapelou, která je starší než já sám, ale s klukama, kteří jsou o generaci mladší (čímž myslí kytaristu Radovana Typovského a bubeníka Alexe Buše, kteří se k Prouze přidali až po něm, pozn. aut.), byla velká zábava.“ A zase je spíše dobře než chyba, když už „muzikanti mladší než kapela“ hrají pod známou hlavičkou, tak ctí její charakteristické rysy. Čímž nemá být řečeno, že jde o pouhý rockový skanzen. Jen, že Prouza pokračuje v tvorbě rozpoznatelně a autenticky, což při tak velkých změnách sestavy rozhodně nebývá pravidlem. Nakonec je potřeba opravit úvod: V názvu alba vlastně žádný rozpor není. Prouza má svůj sound i V téhle době.