Psát pro sebe a pro trh jsou dvě různé disciplíny

sharon_1Americká zpěvačka a hudebnice Sharon Robinson získala v roce 1985 Grammy za píseň New Attitude v podání Patti LaBelle. Později se rodačka ze San Franciska proslavila jako spolupracovnice Leonarda Cohena, s nímž na konci 70. let a znovu v letech 2008– 13 koncertovala a kterému v roce 2001 produkovala album Ten New Songs. Sharon Robinson, která má na svém kontě zatím dvě sólová alba, vystoupí 11. září v Praze v Divadle Archa.

Po dvou sólových albech s autorským repertoárem jste nedávno vydala desku EP1 se skladbami Toma Waitse, Erika Claptona a dalších autorů. Proč jste se rozhodla vydat CD s coververzemi?
Říkala jsem si, že by mohl být dobrý nápad natočit písně, které všichni znají. Obvykle pracuji s materiálem, který si sama napíšu, a toto jsem brala jako výzvu. Nahrát skladby jiných autorů totiž může být docela zábavné.

Podle čeho jste vybírala konkrétní autory a písně? Proč jste si například zvolila Change The World od Erika Claptona?
Chtěla jsem nahrát takové písně, které by se nějakým způsobem dotýkaly naší současnosti. Může jít i o starší skladby, ale každá z nich ve mně nějakým způsobem rezonuje a představuje pro mne obraz světa, ve kterém dnes žiji.

Za pilotní píseň projektu jste zvolila skladbu Toma Waitse Way Down In The Hall, kterou na svých stránkách nabízíte k poslechu zdarma. Čím je pro vás důležitá?
Líbí se mi její metaforický text. Ale vybrala jsem si ji především proto, že jsem ji vždy ráda poslouchala při sledování televizního seriálu The Wire. Jeho tvůrci si totiž tuto píseň Toma Waitse zvolili za ústřední melodii a v každé řadě zněla jiná její nahrávka. Jedna z nich se mi zvlášť líbila a já jsem se na ni pokaždé těšila. I proto jsem právě tuto píseň chtěla zpracovat.

sharon_2Tom Waits patří mezi autory, s jejichž písněmi se zkouší vyrovnat velké množství interpretů. Čím to podle vás je?
Já Toma Waitse a jeho tvorbu obdivuji. Líbí se mi jeho úhel pohledu a jeho hluboký umělecký přístup. Je to úžasný autor a umí skutečně vypozorovat, co si lidé myslí a čím žijí. Jeho umění je skutečně obdivuhodné. A dokladem toho, jak důležitá je pro mne jeho tvorba, je i skutečnost, že jsem se rozhodla převzít a upravit si jednu z jeho písní.

V jednom starším rozhovoru říkáte, že první píseň, kterou nahrajete na album, je ta nejdůležitější. Určuje totiž celkovou podobu díla. Která byla tedy první píseň na vašem zatím posledním sólovém albu Caffeine?
To je výborná otázka, nad tím jsem vůbec nepřemýšlela… Pár písní existovalo dávno před vznikem alba. Počkejte, možná to byla skladba Driftwood. Chtěla jsem natočit něco, co by se více než mé album stylově blížilo R&B. A právě tato píseň mě svým způsobem vedla, definovala hudební styl celého alba. Ano, chtěla jsem, aby celá deska měla blízko k autentickému R&B a právě v této písni se mi to myslím podařilo. Totéž bych však mohla říct i o skladbě Strong For Me, která vznikla také jako jedna z prvních.

Byl na počátku alba Caffeine – kromě hudebního stylu – nějaký koncept? Například jednotné téma textů?
Ty písně mají společné snad jen to, že se všechny týkají mého pozorování lidské povahy, lidských emocí. Doufám, že se mi jako textařce daří dostávat pod povrch. Téma emocí rezonuje v mnoha lidech, vlastně asi v každém z nás. A právě toto téma mají moje písně společné. Ale když pracuji na albu, nesnažím se skladby uměle vytvarovat podle nějakého konceptu. Až když je práce u konce, zjišťuji, co mají společného.

Vaše první sólové album Everybody Knows vyšlo v roce 2008, až 23 let poté, co jste jako autorka získala Grammy. Jak se za tu dobu změnil způsob, jakým pozorujete svět kolem sebe a reflektujete jej v písních?
Každý z nás se mění a snad roste. Já jsem se však změnila především v tom, že dříve jsem psala pro druhé – a pro trh – a dnes skládám hlavně pro sebe. A to jsou dvě naprosto různé disciplíny. Grammy jsem obdržela za píseň New Attitude, kterou jsem složila pro jinou zpěvačku. Mým cílem tehdy bylo napsat rádiový hit a to se mi v tomto případě skutečně podařilo. Dnes takovou motivaci nemám, alespoň ne tehdy, když píšu sama pro sebe.

A v době, kdy jste získala Grammy, vás nikdy nenapadlo, že byste mohla sama nazpívat album svých písní?
Ale ano, dlouho jsem chtěla nahrát vlastní album, ale neměla jsem pro to dobré podmínky a vhodnou příležitost. V době, kdy člověk musel mít za zády velké hudební vydavatelství, mi nikdo nenabídl takové podmínky, které by pro mne byly akceptovatelné. Dnes je situace jiná, navíc mám už řadu let vlastní malé nahrávací studio. Poté, co jsem natočila s Leonardem Cohenem album Ten New Songs, řekla jsem si, že už mě nic nezastaví a že musím nahrát vlastní desku. Ještě dodám, že pomoc hudebního vydavatelství je pro umělce pochopitelně důležitá i v současné době, nicméně trh se v Americe vyvíjí a podmínky a možnosti jsou dnes přece jen jiné.

Jak přísná jste producentka? Jak moc jste například Leonardu Cohenovi zasahovala do skladeb, když jste mu produkovala desku Ten New Songs?
Je těžké to kvantifikovat. S Leonardem jsme ve studiu spolupracovali jako blízcí přátelé a mým hlavním úkolem bylo pomoci mu realizovat jeho vlastní vize. Jako producentka jsem se jej tedy především snažila vést na jeho cestě.

Předpokládám ale, že se váš pohled mohl v mnohém odlišovat. Myslíte, že zásadnější rozdíl byl v tom, že jste žena, nebo že jste mladší než on?
Během práce na tomto albu jsme si opravdu nebyli vědomi žádných velkých rozdílů. Naopak jsme se snažili najít a zdůraznit ta místa, kde se po hudební stránce naprosto shodujeme.

Bude vaše spolupráce s Leonardem Cohenem pokračovat?
Doufám, že ano. Nedávno jsme spolu opět něco napsali, a uvidíme, co se s tím bude dít dál. Ale rozhodně mám chuť do další spolupráce.

V září vystoupíte v Praze. Co posluchačům nabídnete?
Budu zpívat písně z obou svých alb i z nové EP desky a také něco z toho, co jsem složila pro Leonarda a co nenajdete na mých albech. Doufám tedy, že tím udělám radost i jeho fanouškům, kteří se alespoň budou moci se mnou seznámit. Na pódiu budu sama – jen s klávesami, klavírem a trochou elektroniky. Hodně se na to těším. Praha je nádherné město a moc ráda se tam znovu podívám.

Přidat komentář