Do sváru mozkových center, do jejich pekla, do ohně, se skáče rázně a leckdy bez rozmyslu. Deváté album Astro Therapy Brain Repair zapeklitě nepopsatelné kapely PsychoYogi se od debutu Consumption Wheel (2011) do toho nejvnitřnějšího žáru adaptovalo natolik čistě a přímo, jak by to nesvedl žádný živočišný element. Tady musí působit snad vysoká magie. Každá deska je jiná. V Česku máme k pojmu jiná příhodnější slovo jinaká, což pasuje na unikátně rozpoznatelnou stylodivnost téhle kapely. Kam a komu je připodobnit není žádná sranda. V recenzi na předchozí album Brand New Face (2023) jsem se v nadsázce k možnému vývoji PsychoYogi dopustil sousloví o zappistických Beatles nebo beatlesovaného Zappy bez Lennona. Pořád to platí. Jen bych tady přidal Beefheartův Magic Band v jejich střízlivě nejhudebnějším období. Navíc jistá pozitivistická nervnost dechových nástrojů semtam vloudí klezmerovštinu. V žádném případě není mix výše jmenovaných žádná kopírka. Ať už v jejich hudbě slyší kdokoli cokoli, od jazzu přes artistní progerské divnosti po folk, PsychoYogi jsou bezesporným okamžitě rozpoznatelným unikátem.
Na tomto albu více než kdy předtím vyzřejmí kontrast muziky s texty. To vede šéfa kapely, kytaristu a zpěváka Chrise Ramsinga k ještě elementárnějšímu výrazivu vokální melodiky a divadelní deklamace. Texty jsou zhuštěně podané příběhy, žádné nadbytečné opisy pocitů, jen čistá esence stavu či emoce. Ta muzika totiž sama vypráví. Vznešeně fanfárový úvod třetí písně And rychle přejde v neklidně zbustřený hlavní spodní riff pozaunerského kila v protipólu k jemným housličkám. Byť vám to zprvu zní jako komorní hudba, onen spodní prazáklad všech písní je rock až na dřeň – mj. Cro-Magnon Man, kde (pokud si to fantazijně transformujete do halového schématu) se v mikrosólech mezi slokami pere kytara s pozounem a k tomu, uf, jazzy bicí s metličkami. Každý poslech otevírá další ukrytou vrstvu. Zatím prý není, ale chci koncertní nahrávku!