PZ v konzervách

Před časem jsem, úplně náhodou, pro účely jednoho internetového článku, zjistil poněkud šokující fakt: že taková legenda, jakou bezesporu jsou DG 307, nemá žádný videoklip. A že i na internetu dostupné koncertní videonahrávky na tom nejsou o moc lépe – těch, které mají obstojný obraz a špatný zvuk, a nebo naopak je bohužel drtivá většina. To zvukové záznamy jsou na tom podstatně lépe. Nutno dodat, že zásluhu na tom má hlavně Guerilla Records, vydavatel zhruba dvou třetin z nich.

 

Jen zrekapitulovat diskografii Pavla Zajíčka a DG 307 ovšem není vůbec snadné. Podobně jako u jiných tvůrců, nepůsobících před rokem 1989 na oficiální scéně, vycházely nahrávky oficiálně často až s dlouhým odstupem od doby vzniku, různě na přeskáčku, a přehlednosti nepřidaly ani komplety a kompilace. Při zpětném ohlédnutí se také ukazuje poměrně raritní, nicméně pro DG 307 charakteristický fakt, že mnohem výraznější stopu a mnohem lepší obraz o kapele dávají její koncertní záznamy, které v tomto tisíciletí i početně výrazně převažují. Jsou zdařilejší výpovědí než jindy cennější studiová alba asi z podstaty – jednak tu nikdy nešlo jen o pouhá přehrávání do detailu nacvičených skladeb s neměnnou strukturou a jednak, jak mnozí připomínají, DG 307 nikdy nebyli „tradiční kapela“, ale spíše měňavkovitě se přelévající těleso s nestabilní sestavou, u kterého na výsledek měla vliv stejně tak aktuální sestava muzikantů, jako i prostředí a jeho atmosféra.

Studio:

1) DG 307: Hrad Houska (1975)

Podobně jako Plastici, i DG 307, seskupení okolo ústředního dua Zajíček-Hlavsa, nahráli poprvé svůj repertoár „nekoncertně“ na hradě Houska, za časů kastelána Sváti Karáska. Rané skladby mají oproti pozdější tvorbě mnohem pevnější, „písničkovou“ podobu, ale zase více využívaly nehudební nástroje, jako jsou vrtačky, plechy, přelaďované rádio, obruče, tyče a plastové hadice – díky čemuž kapela, tehdy navazující na Knížákův Aktual, poměrně slušně předběhla celou pozdější industriální scénu. Nahrávka se šířila neoficiálními cestami, několik skladeb bylo poprvé vydáno na výběru 1973–75 (Globus, 1990) a kompletně vyšla až jako součást kompletu Historie hysterie (Guerilla, 2004).

2) DG 307: Dar stínům (1979)
Po tříleté pauze, zčásti způsobené Zajíčkovým uvězněním, přišla obnovená kapela, ve které už nefiguroval Mejla Hlavsa, ale zato se jejími členy stali Plastici Josef Janíček, Jan Brabec a Ladislav Leština, plus mezi oběma soubory se léta pohybující „Váňa“ Bierhanzl, s mnohem temnější a méně razantní nahrávkou. Její velkou část pak oficiálně vydal kanadský label Paula Wilsona Boží mlýn (1982) pod anglickým názvem Gift to the Shadows – Fragment, v plném rozsahu pak opakovaně vyšla spolu v kompletu s 3) a 4) jak u Globusu (1993), tak i u Guerilly na kompletu Svědek spálenýho času (2013).

3) DG 307: Pták utrženej ze řetězu (1979)

4) DG 307: Torzo (1980)

S pouze zhruba půlročními odstupy po Daru stínům vznikly ještě další dvě nahrávky s podobnou atmosférou a personální účastí. Formou hudebního pásma se výsledek mnohde spíš dostává blíže k melodramatu, zároveň ale je pozoruhodný svou umanutostí i naléhavostí a je znát i určitá pospolitost bytové komuny, v které vše vznikalo. Výtvarně krásný dřevěný box vydaný Globusem (1993) i 5 CD u Guerilly (2013), pro změnu doplněné i koncertními verzemi skladeb, jsou už pak pro příznivce jasnými lahůdkami.

5) Pavel Zajíček: The Waste Land / Pustá země (1982)
Po své emigraci v roce 1980 žil Pavel Zajíček šest let ve Švédsku. Často ale navštěvoval Londýn a právě zde, během jediné noci ve studiu Chrise Cutlera, nahrál melodramatické pásmo, postavené na úryvcích známého textu T. S. Eliota a na Zajíčkem osobně obsluhovaném doprovodu preparovaného piana. Nahrávka, dlouho jen ležící v šuplíku, byla později málem zničena a po její rekonstrukci poprvé vyšla až roku 2016. Nonverbální přesahy, podivuhodně pokroucené industriální zvuky, hudební destrukce, nečekaně silná atmosféra a ve výsledku jedna z nejlepších Zajíčkových nahrávek vůbec.

Před časem jsem, úplně náhodou, pro účely jednoho . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář