Je asi určitě něco jiného, když před vesničany, od kterých chcete, aby vám zazpívali, slezete z koně, než kdybyste vylezli z auta, zvlášť pokud se to týká skotských romských travellers. Josie Vallely, která si říká Quinie, se za nimi v sedle vydala do řídce osídleného hrabství Argyll, plného ostrovů a jezer, takže kůň pro ni byla dobrá volba, i když mu občas při překonávání brodů musela jít příkladem. K většinové společnosti podezíravé komunity se jí otevřely dveře a zpěvačce se dostalo nádherných písní, které by jinak na věky věků zůstaly u táborových ohňů. Abyste rozuměli: jak skotští, tak angličtí Romové žijí dodnes na cestách a nemají stálý domov, takže na ně v Anglii a Skotsku usazení lidé nahlížejí skrz prsty. Jejich hudbu totiž silně ovlivnil kočovný způsob života, a diskriminace z toho plynoucí. Neradi se o ni dělí, protože nestojí o to, aby si z jejich trápení lidé z měst udělali živnost, a také Quinie bylo prý zpočátku nepříjemné písně o cizím trápení zpívat. Skotští travellers ji ale přesvědčili, že jedině tak se dostanou do širšího povědomí a s nimi problémy, kterým po staletí čelí. Skotský název alba Forefowk, Mind Me lze proto volně přeložit jako „pamatujme na lidi, kteří přišli před námi“.
Quinie se ponořila také do skotské tradiční hudby, pravdou ale je, že se k výletu odhodlala hlavně z lásky k uctívané travellers zpěvačce Lizzie Higgins, jejíž písně až do její smrti v roce 1993 silně ovlivňovala skotská dudácká hudba. Proto od Quinie slyšíme také specifické styly ze skotské vysočiny: nejstarší dudáckou hudbu pibroch a canntaireachd, ve skotské gaelštině zpívané dudácké melodie představující metodu výuky na velké skotské dudy. Na albu přetavenou v uchvacující skladbu Col My Love, ve které se do drone dudáka Harryho Górského-Browna vplétá robustní zpěvaččin hlas ve stylu sean-nós.
À cappella skladby střídají ty s doprovodem a velmi „nefolkové“ vyznění jim dodávají viola, kontrabas a buzuki v rukách muzikantů ze skotské experimentální scény. Mimořádné album.