Rachel Flowers: Bigger On The Inside

Rachel Flowers Music, 2021, 67:48

Nezvykle k recenzi alba doporučuji dokument Hearing Is Believing z roku 2017, který o fenoménu muzikantky Rachel Flowers, jejím životě a talentu natočil režisér Lorenzo DeStefano, k vidění na YouTube. Hudebnice a skladatelka (*1993) je téměř mozartovským zjevem. Seznam nástrojů, které mistrovsky ovládá, je až děsivý: klavír, varhany, kytary, všemožné smyčce, flétny, saxofon, Chapman Stick, harfa, při zpěvu hlas přes tři a půl oktávy. Po zhlédnutí dokumentu a slyšení jejích tří autorských alb (Listen, 2016, Going Somewhere, 2018 a této novinky) by mě nepřekvapilo virtuózní ovládnutí jaderného reaktoru.

První deska je zjevení: kompozičně, instrumentačně a (jen) v úvodní skladbě i pěvecky. Druhá je hledačská, roztříštěná v hudebních stylech od swingu po symfonie. Tahle třetí dokonale srovnaná, nabušená nápady, energií… a proměnami. Hladce proplétá prvky progresivního rocku, jazzu, klasické hudby i popu, filmové orchestrace, zdáním lehké vzletné melodie s nástrojovou virtuozitou. Tvrdý vstup do úvodní instrumentálky A B je v prvním přirovnání skoro křížencem King Crimson a Talking Heads s jazzovými úlety.

To je věc! V Take Me Away hned mohutné, hrozivé kostelní varhany. Čekáte úlevu. Ne, vlastně ano, Rachel s varhanami, teď už zjemněnými, a orchestrem střídmě aranžovaným zpívá, vemlouvá, stupňuje, přidává vícehlasy – Odveďte mě odsud pryč, kamkoli – tu skladbu/píseň (bezmála 12 minut) pak mimo text o beznaději radši překlopí do hudební radosti, hutné rockující symfonie s velkým orchestrem. Love Today by leckoho mohla zmást. Zpočátku popina, jenže tak vrstvená a hudebně chytrá, že by dokonale pasovala na albovou perlu Fleetwood Mac Rumours.

Jazzy frázování, popařské úlety, mohutná orchestrace, chrámové varhany, neodhadnutelné a přitom posluchačsky vstřícné. Zappa, Coltrane, Keith Emerson a nejzřejměji kapela Ambrosia jsou hlavní vlivové báze. „Můžete milovat, tma je pouze dočasná,“ vzkazuje nám od narození nevidomá Rachel.

 

Přidat komentář