Ve Španělsku mu občas říkají Ten od Rosalíe. Ne všichni: ti, co nesledují mainstream bez toho, že by popírali jeho zásadní podíl na zrodu budoucí megahvězdy pro katalánského producenta žádnou přezdívku nemají, zato obdivují úchvatná alba natočená s flamenkovými zpěváky Rocío Marquez, Niñem de Elchem nebo portugalskou fadistkou Linou.
„Nikdy si nevybírám snadnou cestu a mé nejlepší spolupráce vždycky předcházelo rozhodnutí se do nich raději nepouštět, abych to nakonec udělal,“ řekl Raül Refree a lze to vztáhnout také na album natočené s italskou zpěvačkou Marií Mazzotta, léta známou ze sestavy skupiny Canzoniere Grecanico Salentino. Přemlouvala ho prý dlouho, a ne že by ji rovnou odmítl, jen neměl čas, takže do italského Salenta na návštěvu za ní se vydal až předloni. Nechal si od ní vyprávět o pohanském rituálu tarantismu a přijal myšlenku, že kolektivní katarzní obřad sice zmizel, nicméně tanec pizzica prý plní svou ozdravnou roli dodnes. Ideálně totiž funguje na pocity provinční malosti a v boji s jinými démony: ochrana životního prostředí a ničení kulturních rozmanitostí. Na vlastní alba Maria Mazzotta už dříve zahrnovala lidové svatební, náboženské a pohřební písně, nicméně na pizziku nikdy nezapomněla a na koncertech dokázala s hlasem a tamburínou rozpoutat doslova rytmické peklo. Tak divokou hudbu Raül Refree předtím ovšem ještě nikdy nehrál, a tak zpěvačce navrhnul, aby namísto rytmů vsadili na kontemplativní nálady s doprovodem kytary a jemné elektroniky a posluchače od starostí osvobodili s pomalu plynoucími písněmi, do kterých s ohledem na komunitní tradici přizvou občas ženský sbor.
Než takovou proměnu původního tranzu poprvé uslyšíte, zdráháte se uvěřit, že by nás mohla proměnit v „nebeská tělesa vznášející se ve vesmíru“, a také, že nepromění – nebo jak koho – zato se utvrdíte v přesvědčení, že Maria právem patří k nejemotivnějším zpěvačkám planety. A také vás napadne, jestli přesně tohle nechtěl producent na nádherném albu zdůraznit.