Není moc čistokrevných indiánů s Pulitzerovou cenou. Skladatel a performer Raven Chancon z národa Diné (Navaho) ji má v šuplíku za Voiceless Mass z roku 2022. Mše je z hudebního hlediska povětšinou sborem zpívaná velevážná záležitost. Chancon to pochopil a otočil jak v názvu, tak v provedení. Hlasy mlčí, neexistují. Bezhlasá mše pro chrámové varhany a velký ansámbl složil speciálně pro varhany Nicholse Simpsona z katedrály Sv. Jana Evangelisty v Milwaukee ve Wisconsinu. Prostor shromáždění, ritů, svatebních polibků, pohřbů i duší předků.
Chancon tu s orchestrem Present Music dává tři skladby, z nichž každá nabízí jiný pohled na využití zvuku a ticha. Vstupem je úvodní osmnáctiminutová Voiceless Mass, která vciťuje a přenáší do hluboko nepamětných krajin podvědomí s přístupem k místům setkávání s předky a k půdě, nad níž snad přebývají. Byla psána důsledně pro místo provedení v modlitebně a s elementárně zvukovým duchem, v němž je architektura kostela neoddělitelná od umění. Další dvě skladby – Biyán a Owl Song, jsou pak z jiného hudebního ranku – snímají proměnlivou povahu orchestru zvuku(ů) a ticha a zdůrazňují trpělivost a jemný vývoj Chanconovy hudby, časový aspekt jeho postupů, složený z rozvolněných a nepoddajných tónů, které se míhají a mizí. Biyán je meditací o užívání zpěvu, zde nástrojů, při navažských obřadech. Každá část skladby nabízí několik různých témbrů, s nimiž si lze hrát: cvrlikání a trylky, rezonanční hučení, sykotné vírné chuchvalce, skřípavé zrnění – a zamotávat je a rozplétat. Podobně se v Owl Song cyklicky střídají témbry, především ty, které vytváří lidský hlas od sykotu až po zakrnělý výkřik, kde se tóny mohou ozývat nebo mizet a odhalovat se stejně tak v chaosu jako v tichu. Dílo-stavba je o komunikaci s místem. Ačkoli je fyzická přítomnost v místnosti odstraněna, stále jsou duše přítomny, jsou neviditelnou hybnou silou. V místě, v čase, ve zvuku i v tichu je stále lze slyšet.