Adam Cohen: Like A Man

2_cohenNe, o Adamu Cohenovi se nezačalo mluvit až v souvislosti s jeho novou deskou, vydanou v závěsu za světovým turné jeho slavného otce Leonarda. Ti, kteří rádi hledají a objevují, o něm vědí už od jeho prvního rádiového hitu Cry Ophelia z roku 1998. Tehdy sice trochu hrozilo, že se z něj stane druhý Enrico Iglesias, ale svými dalšími projekty zpěvák tuto představu hravě rozboural. Popravdě, jeho aktuální image je jakousi kombinací umolousaného glancu Mickeyho Rourka a sebedestruktivního charismatu Serge Gainsbourga, k němuž se devětatřicetiletý písničkář ostatně rád hlásí.
Od táty se mladý Cohen nijak nedistancuje – sám s oblibou říkává, že je jeho větší fanoušek než kdokoli jiný. Nicméně kdybyste po něm na koncertě chtěli Suzanne, šlehne po vás nejprve pohledem a pak ironickým dotazem: „Hele, kámo, víš, že Leonard ještě dejchá?“ Na neustálé srovnávání samozřejmě musí být připraven a je jasné, že svým ležérním zpěvem někoho připomíná… Hned první tóny alba Like A Man jako by vypadly z druhé, přinejhorším třetí desky Cohena seniora. Ale tam by výčet podobností v podstatě mohl skončit.
Adamova nahrávka je mnohem lepší, než bychom od „daddy’s boye“ čekali. Jemný, vypiplaný zvuk akustických nástrojů ideálně dokresluje roztouženou náladu, kterou se autorovi daří vytvářet bez evidentních klišé. Fakt, že album pojednává jen a jen o ženách a jejich dobývání, mu odpustíme ne proto, že pochází z rodiny věhlasného „lady-killera“, ale prostě proto, že na to jako chlap má. Poetika je přitom decentní, žádná lascivita, pouze náznaky – pravda, bez Leonardovy přímé linky od ženského plémě k Bohu, zato s chutí, které už starý pán dávno pozbyl.
Že tato nevtíravá muzika funguje a stojí za poslech, dokázal Adam Cohen i nedávno v Praze, na téměř utajeném vystoupení, o kterém kolují řeči, že dopadlo příšerně. Garantuji, že tomu tak není. O ožraleckých vtípcích na kožené publikum, složené převážně z usedlých padesátníků a jejich paniček, si jistě může každý myslet svoje. Hudebně však zpěvák nezklamal. Upřímně řečeno, to bylo poprvé, co jsem viděl tak nalitého muzikanta odehrát tak dobrý koncert…

Cooking Vinyl, 2011, 35:58

Přidat komentář