AKKU Quintet: Live

7D Media, 2022, 75:42

 

První live album švýcarských (neo)minimalistů je dokonale až maximalisticky sestaveno ze čtyř různých vystoupení od dubna 2016 po únor 2020, přičemž závěrečné dvě věci pocházejí ze stejného setu. Čtyři studiovky kvintetu jsou zde výchozím pramenem, ovšem veleposun a filigránská variantnost skladeb je v koncertním provedení ještě silnější. Úvodní Waves, která má na desce Aeon(2017) „pouhých“ 21 minut, se tu rozvine na bezmála půlhodinu a po zenově hypnocyklické, polyrytmické meditativní procházce se nadechne k výsostnému vrcholení právě po dvacáté minutě, kdy se kapela skoro tryskem, bo se kol špice hory rozevřely vlny mraků, rozběhne za cílem. Bicí tempují kotly, kytary ostří nože až k průsvitu, saxofon duje do boje, vede-navádí kličkami od zapeklitých nástrah, každý krok může být smrtelný, žene jak neurvalý i citlivě správný kouč, když zasípe, ztratí hlas, klavír vypomůže, vyhecuje, musí to dát, musí zapíchnout vlajku na nejvyšším vrcholu, vrstvu sněhu smést a chvilku se kochat, prsit, rozkoš!, vlna, vlny budiž pochváleny, vynesly jste nás sem.

Velké díky otci zakladateli, bubeníkovi a takřka výhradnímu komponistovi kvintetu Manuelovi Pasquinellimu, že do digitálního plenéru nevypouští kvanta záznamů, což žel bývá dnes skoro pravidlem od popařů k undergroundistům. Těžko se pak i zanícenému fanoušovi vyznat v tom balastu. Tenhle živák je bez studiových domalovánek čistá radost. Pět kompozic tu funguje, byť na bazálních vkladech z řadových alb, jako ryzí novotvar. Polar se vine v jiném hudebním prostoru. Ač harmonie vedou kytara Markuse Eschera a saxofon Michaela Gilsenana, groovy hustí výtečný basák Andi Schnellmann a každá nota má své místo, dominantní melodická témata staví klavír Maji Nydeggerové. Do půle „jen“ rytmicky nenápadný pak vylne v až dětsky (nebo milostně?) průzračnou a nejčistší zpověď. Hudba tu podaná je lehounká jako pírko právě vyklubaného ptáčete, i složitá, pevná a pružná jako pavučina. Potlesk po každé skladbě je správně.

Přidat komentář