Album měsíce prosince

12_please_thePlease the Trees: A Forrest Affair
Boom posmutnělých kytarovek dávno pominul, ale Please The Trees pořád drží prapor žánru pěkně vysoko vztyčený, takže by bylo bláhové předpokládat, že by změnili styl. Pořád se utápějí ve smutku a libují si v táhlých písních. Vash Havelka už takový je. Přesto jsem si nenechal aktuální album uniknout. Natáčelo se loni v Kalifornii a produkoval je Jonathan Burnside, který hrál se Sister Double Happiness a který hlavně produkoval desky Melvins či Album Of The Year od Faith No More. Zvuk kapely výrazně proměnil a dal tvorbě Please The Trees další dimenze.
V centru zůstává Havelka se svou kytarou a posmutnělým vokálem. Ovšem gradace jsou mnohem důraznější a hned v úvodní New Heart kytary vytvářejí hutné stěny. Ještě důležitější jsou ale varhany, které dotvářejí většinu písní. Dodávají jim trochu psychedelickou atmosféru a především napětí, jaké Please The Trees nikdy neměli.
Please The Trees také už nejsou jen smutní, i když zasněná atmosféra převažuje. Hned druhá skladba překvapí nejen hutným zvukem zkreslených kytar a svižným tempem, ale také veselou notou kláves evokující trochu garážové party z šedesátých let. I Havelka zpívá s nezvyklou naléhavostí a překvapí svižným tempem. A není jen náhodným vybočením, svižnější je i Nobody No One se silnou melodií.
Objevují se i očekávané názvuky alternativní country, vždyť Burnside produkoval i The Sleepy Jackson. Přináší ji Hell On Earth s repetitivním základním vybrnkávaným motivem na dobro a trocha slidu. Velký vliv na výsledný dojem mají také velmi uměřeně hrané bubny, které většinou jen udávají rytmus, nijak jej nezdobí, ale právě jejich přímočarost dává vyniknout náladě skladeb. Burnside si dokonce dovolil v Nobody No One využít tleskač.
Legendární producent Please The Trees hodně pomohl. Svou roli vzal skutečně vážně, neodvedl běžnou rutinu, ale kapelu posunul dál, aniž by ji zbavil charakteristického soundu. Ten ale obohatil o další prvky, takže Please The Trees sice zůstávají sví, ale už nejsou monotónně jednorozměrní.
O tom, jakou pozornost Burnside věnoval desce, nesvědčí jen to, že na dvou písních Nobody No OneShe Made The Love To The Moon se podílel jako spoluautor. Objevil se skoro v každé písni, i když někdy přispěl jen zvuky v pozadí, jako v naléhavé a postupně gradující Branches plné napětí nebo ve zvukové koláži Sleep, plné táhlých pokroucených zvuků kytar, temných bubnů a psychedelických kláves. Po ní přichází závěrečná, silná, skoro až loureedovská Paint This City Green.
A Forrest Affair je hodně nadprůměrná deska, přesahuje rámec unylých kytarovek, což je dvojsečné. Nejen kvůli tomu, že někomu může připadat, že se skupina zpronevěřuje svému soundu. Please The Trees budou desku jen těžko překonávat. Povedlo se jim natočit vrcholné dílo, které nezapírá kořeny skupiny, ale široce se košatí a má přesah. Písně z A Forrest Affair se dají hrát nejen na Rádiu 1, ale mohly by klidně zaznít i na Radiožurnálu, kdyby vedení rozhlasu nemělo klapky na uších a dokázalo se nejen ohlížet do minulosti, ale uvědomit si, že na domácí scéně existují i jiné kapely než Chinaski.

Starcastic, 2012, 49:02 min.

Přidat komentář