Cassiber: The Way It Was
Archivní album s podtitulem Live Recordings and Studio Sketches 1985–1992 zachycuje druhou fázi německo-britského souboru Cassiber v podobě tria po odchodu saxofonisty Alfreda Hartha. Toto „oslabení“ však rozhodně neovlivnilo nesmírný potenciál kapely, která se neustále vyvíjela od vystoupení k vystoupení. Podtitul je vlastně mírně zavádějící, neboť tu najdeme koncertní nahrávky pouze z let 1987, 1988 a 1992 a studiové skici z roku 1989. Duchovní otec formace, bubeník a textař Chris Cutler při sestavování tohoto CD čerpal z mnoha amatérských záznamů, které měl na audiokazetách a ve finále zvolil metodu speciální mozaikovité struktury, jež se neřídí ani chronologií ani jiným jednoznačným klíčem, ale vnitřní imaginací, obsaženou v kompozicích samotných. Ty vlastně vycházejí z kolektivní improvizace, která se transformovala do volných schémat umožňujících částečně dané skladby jakkoliv variovat. To je nejlépe vidět na dvou po sobě řazených verzích Prisoner Chorus. Poetické „agitky“ mistrně deklamované kytaristou, příležitostným saxofonistou a v neposlední řadě tvůrcem klávesových samplů Christophem Andersem v sobě mají nesmírnou naléhavost a zároveň i určitou skotačivost. Vše pak stmelují famózní klávesové party Heinera Goebbelse, jenž dodává občas kakofonicky skřípavé prvky svou hrou na čínské housle. Cutler pak střídá zběsilé breaky s ornamentalistickými vychytávkami na nejrůznější objekty a celek dotváří elektronickými procesy v reálném čase. Přes poměrně složité kombinace nejrůznějších elementů je to nakonec celkem sdělná hudba plná nezvyklých emocí, které posiluje jejich neprvoplánovost. Posluchač sice může být částečně znervózňován, ale dočká se i silných melodických oblouků a řady kreativních „vtípků“ a uklidňujících momentů. Nechybí zde i „prekérní situace“, kdy Anders bojuje se svým samplem, který s ním odmítá komunikovat, což Cutler „zachraňuje“ krátkým vířivým sólíčkem, při němž zpěvák komentuje spouštění jednotlivých aplikací. Vše graduje již nefragmentovanou sérií z vystoupení na festivalu Mimi v Provenci včetně brilantní verze jedné z prvotních skladeb Cassiber Not Me, která má nadčasovou výpověď člověka lkajícího nad svými problémy. Perlou je ovšem už i A Screaming s hostujícím německým saxofonistou a elektronikem Dietmarem Diesnerem, která jasně nakopne poněkud akademické intro celého alba. Mezi nejsilnější okamžiky patří také fenomenální interpretace It’s Never Quiet a Six Rays.
O skvostné vyčištění mnohdy nepříliš dokonalých záznamů se postaral věhlasný zvukový čarodějník Bob Drake, který je sám citlivým muzikantem, otevřeným mnoha stylům. The Way It Was je vlastně zimní vlašťovkou ohlašující dubnové vydání The Cassiber Box, jež vychází ke třiceti letům od založení kapely a kromě čtyř studiových alb remasterovaných opět Drakem bude obsahovat také CD s nahrávkami vedlejších projektů Duck and Cover, na němž se vedle kmenových členů Cassiber podíleli také kytarista Fred Frith, zpěvačka Dagmar Krause, violoncellista Tom Cora a trombonista George Lewis či Cassix, které je fúzí s některými členy italského souboru z oblasti Rock In Opposition Strormy Six. V boxu nebude chybět ani dvouhodinové DVD obsahující i krátký dokument z realizace alba A Face We All Know, fotografická a textová dokumentace s nejrůznějšími rozhovory a dalšími memorabiliemi a pro předplatitele ještě speciální bonus. Tahle kapela ovlivnila v mnohém příznivce alternativní hudby v Čechách už díky víceméně utajenému koncertu v tancovačkovém sálu v Riegerových sadech na začátku roku 1983, který přestože jakoby „neexistoval“ tehdy navštívil enormní počet lidí. Je to hudba, která spojila avantgardní rock, jazz, punk i tradici Bertolta Brechta či Hannse Eislera. Původně jednorázový projekt vydržel přes deset let a zanechal dodnes živý odkaz a v mnohém nastínil nová směřování, například v oblasti samplingu, který i přes novější technologie mnohdy nedosahuje takového efektu, který se podařil právě této výsostné kapele.
ReR Megacorp, 2012, 57:48