Anoushka Shankar: Land of Gold

anoushkaImigrantská krize u spousty hudebníků akcelerovala empatii vůči lidem utíkajícím z marasmu. Přes bohulibé stranění myšlence, že pomáhat je lidské,nezastírají absenci politických zkušeností a nenabízejí řešení. Na právu nemlčet, zaujmout postoj a osobně povzbudit ale trvají. Dostává se nám tak angažovaných nahrávek, na které by si leckdo předtím možná netroufl. Nemá cenu jmenovat, ten seznam začíná být dlouhý. O své vůli se do něho zapsala také světoznámá sitáristka Anoushka Shankar, dcera Raviho, toho, co se před pětačtyřiceti lety podílel na charitativním Koncertu pro Bangladéš: apelu na pomoc obětem povodní, hladomoru a občanské války.
Anoushka se od tématu dobrovolného hudebního cestování – pět let staré album Traveller – dostala k nedobrovolnému: na plovoucích rakvích do Země ze zlata. Autorskou linii jí prý vnutil soucit s dnešními nešťastníky na útěku. „Pokud vidíte fotografii utopeného dítěte, jako rodič si řeknete: ‚To by mohlo být i moje dítě.‘ Tahle myšlenka pro mne byla tak strašná, až jsem oněměla. Zlomilo mi to srdce a zároveň se mnou cloumal vztek. Hudba podle mne představuje velmi efektivní způsob jak klást otázky a mít pozitivní vliv na ostatní,“ vysvětlila zásadní impuls k natočení alba. Bez nedůvěryhodných podprahovek, tepajícího elektronikou, uměním spolutvůrce a rakouského hráče na hang Manu Delaga a vytaženého do vyšších sfér pozornosti vklady zpěvačky M.I.A. a recitace vážené britské herečky Vanessy Redgrave. Na svou stranu získala také Matta Robertsona, elektroproducenta známého z alb Björk. Za klíčové zvěstování svého postoje zvolila Anoushka nadžánrově působivou skladbu Land of Gold. Zpívá ji dosud méně známá německá písničkářka tureckého původu Alev Lenz. Začíná radou dítěti na cestu: „Nebuď nikomu na obtíž a hezky všude pozdrav“. A končí šťastně: „Vyhrál jsem“. Sitár podkresluje violoncello britské hvězdy Caroline Dale a rozťukaný hang. Nezdá se, že by ve studiu všichni naplno propadli bezbřehému „vítačství“ a odstřihli se od reality, i z instrumentálních skladeb – klavírem otevřené Dissolving Boundaries se samply zpráv o uprchlících a nejdramatičtější Crossing The Rubicon – ale odposlechneme, jak je probíhající dění zasáhlo; snad i proto, jak tvrdí Anoushka, že netlumený smutek a neklid s nimi hodně sdílely ženy; i náhodně objevené. Verše recitované ve skladbě Remain The Sea Vanessou Redgrave – rodná země jako matka hovoří ke svému dítěti, co ji opouští – našla Anoushka náhodou na Instagramu: napsala je indicko-americká dívka Pavana Reddy. Skladba posílená sborem má mrazivý, takřka filmový ráz, za čímž stojí koproducent alba, Anoushčin manžel a režisér Joe Wright (Pokání, Pýcha a předsudek).
Organické propojení elektroniky se sitárem a dalšími indickými nástroji (kvílející shehnai v rytmicky rozpálené skladbě Secret Heart) nedělá Anoushce problém, klasické indické rágy sezipovala se západní hudbou už v minulosti. Album v nasazení nekolísá, ani jen tak neplyne. Dobře se poslouchá a s ohledem na téma je určeno tentokrát všem – i těm, co jinak u zvuku jejího sitáru obvykle usínají.

Deutsche Grammophon, 2016, 53:35

Přidat komentář