Už jednou jsme se v rámci minirecenzí věnovali deskám, které Martin Bowes, hlavní hybatel projektu Attrition, v předvečer třicátého výročí fungování začal znovu vydávat. A když už byl u bilancování, přihodil i pár alb s dříve nevydanou hudbou všeho druhu. Na podzim bychom měli duo konečně poprvé vidět i v Praze…
Začneme deskou WRAPPED IN THE GUISE OF MY FRIEND (Two Gods rec., 2009, 73:22), která představuje hudbu Angličanů přetavenou do sedmnácti podob řadou spřátelených projektů z celé šíře darkwave hudební subkultury. Najdeme zde tvrdě elektronické verze klasik z pera Chiasm nebo Elephant Leaf, zajímavě pootočený temnější pop v podání Stromkern či High Blue Star, ale také neoklasiku od Stoa či Unwoman, koketérii s gotickým rockem od Machine In The Garden, post punkem Američana Remora a ambientem z pera Terror itmo. Martin si dal záležet, aby cover album neobsahovalo žádný remix, který by byl pouze kosmetickou úpravou originálu, ale poctivým „autorským“ pohledem na písničku z různých úhlů. Takhle kompilace, i přes strašidelnou, téměř maximální délku baví, a to nejen chronické milovníky této legendy.
Teď se přesuňme o jedenáct let nazpět v čase a navíc ještě do Spojených států. V březnu a dubnu roku 1999 zde totiž Attrition živě propagovaly své nové album Jeopardy Maze. Martina pro tuto příležitost na trojici doplnila zpěvačka Christine Reid a několik epizodicky fungujících klávesáků. Základ živáku HERETIC ANGELS (Two Gods rec., 1999/2009, 44:22) je postaven na tvorbě z devadesátých let, to znamená na hybnějších temnějších elektropopových vypalovačkách, ve kterých se střídá Martinův zastřený a Christinin operní manýrou nakažený vokál. I když se jedná v podstatě o velmi syrový záznam z mixážního pultu přímo do minidisku, vřelá klubová atmosféra se přelila i do CD, které vychází po desíti letech v novém remasterovaném ošetřeném vydání.
Následující deska z loňské záplavy reedicí je další záznam. Tentokrát ještě o patnáct let starší, z jarního evropského turné Attrition spolu s Legendary Pink Dots. Technické podmínky tenkrát ukázali trio, které vystupovalo ve složení Martin Bowes, zpěvačka Julia Waller a klávesák Ashley Niblock, v poloze někde mezi darkwave analogovou klasikou Die Form, Klinik, spikleneckým post punkem The Fall a psychedelií spolubojovníků Legendary Pink Dots, jejichž houslista Pat Paganini se mihnul v závěrečné skladbě Surge And Rain jako pomocný perkusionista. I když remastering v dnešní době umí s nahrávkami divy, stejně je na albu ACROSS THE DIVIDE (Two Gods rec., 1984/2009, 39:50) poznat, že byl původně zaznamenán a následně i vydán na kazetě(!!!).
Jedním z prodejně nejúspěšnějších alb historie Attrition je řadovka A TRICKY BUSINESS (Two Gods rec., 1991/2009, 61:22), která spatřila světlo světa v roce 1991. Deska obsahuje nejen zásadní klenot Martina a spol., na spinetu postavenou skladbu A Girl Called Harmony, ale celé, velmi hybné album předznamenává významný přechod analogového a psychedelií nasáklého mastodonta 80. let do digitální lasičky, koketující s neoklasickými manýry. Loňské vydání je navíc rozšířené o čtyřpísňový dvanáctipalec Something In My Eye, který se nese ve stejném duchu jako původní devítka kompozic „základního“ alba.
O nových remixech skladeb Martina Bowese od jiných autorů už jsme si povídali. Teď tu máme další desku plnou coververzí, tentokrát s o dekádu starším vročením. CD THE HAND THAT FEEDS (Two Gods rec., 2000/2009, 71:00) sice obsahuje sestavu s většími žánrovými esy jako jsou například Chris’n’Cosey, In The Nursery nebo Dance Or Die. Celkové vyznění desky je ale mnohem šedivější než o deset let mladší následovník. Je až příliš zřejmé, že tvůrci měli na zřeteli především tancechtivou mládež než posluchače, který konzumuje hudbu v teple domova. Světlou výjimkou na albu je určitě minimalisticky drum’n’bassový remix od New Mind nebo zádumčivá verze kousku IAE od In The Nursery.
Zatímco deska A Tricky Business přerod Attrition načala, defi nitivní tvář kapely pro devadesátá léta představilo až následující album THE HIDDEN AGENDA (Two Gods rec., 1993/2009, 56:16). Kapela vysypala z rukávu několik klubových hitů jako Lip Sync nebo Mercy Machine, které doplnila dumkou The Cage. Z Attrition se definitivně stala kompaktní kapela, která byla připravena na postmoderní veletoče současné hudební scény. Temný elektronický minimalismus se na desce setkává s jednoduchou popovou vizí, v příšeří už klasicky doplněnou o neoklasické vložky. Základní deska je znovu natažena o bonusy v podobě maxisinglu Lip Sync.
A na závěr tu máme desku KEEPSAKES AND REFLECTIONS (Two Gods rec., 2001/2009, 65:45) plnou dříve nevydaných skladeb a raritních remixů. Nasbíraná patnáctka tracků obsahuje celou řadu coververzí, které Martin vytvořil pro jiné umělce. Najdeme zde svérázné úpravy songů Ministry, The Dead Kennedys nebo Black Tape For a Blue Girl, které doplnil přeci jen slabším výběrem vlastních autorských skladeb, které častěji zabíhají do temnějších a především vláčnějších podob. Pokud je některé album z loňské várky reedic opravdu nepotřebné, tak je to až na několik světlejších momentů právě tato raritní deska….