Italské vydavatelství Amplexus se na nezávislé elektronické scéně stalo pojmem především díky unikátní sérii třípalcových ambientních singlů s graficky mimořádně vydařenými obaly. Když se na přelomu tisíciletí dvojice stojící za chodem labelu rozešla, dala impuls ke spuštění dvou nových subjektů – Ars Benevola Mater a Silentes. Stephano Gentile stojící za druhým z nich sleduje ve své vydavatelské politice především současné odrůdy ambientního minimalu.
Tomu je dokonce vyčleněna speciální edice s hlavními postavami jako Maurizio Bianchi, projekt Nimh nebo Aube. Právě legendární Nakajima Akifumi, jež funguje na hudebním poli nepřetržitě od roku 1991, otevírá sérii albem REWORKS STEFANO GENTILE (Silentes/HORUS CyclicDaemon, 2006, 65:47). Jak už název napovídá, na CD najdeme původní hudbu šéfa vydavatelství z konce osmdesátých let, ovšem po silné recyklační kůře. Recyklaci chápejme jako proces reinterpretace původní hudby pomocí střihu, smyčkování a dalších kejklí, jak jí zpropagoval v polovině devadesátých let širší veřejnosti Vidna Obmana. Jak zněla Stefanova hudba v nikdy nevydaných originálech, se dnes můžeme pouze dohadovat, v rukou máme totiž jen radikálně přepracované pohledy na jeho hudbu z pera Nakajimi Akifumiho. Snivě ambientní šestice skladeb zcela určitě spadá do toho jemnějšího, co Aube spáchal. Smyčky plují dlouhé minuty prostorem, lehce se odrážejí znovu do prostoru a ve všech položkách působí na posluchače až sedativně.
Dalším kmenovým umělcem stáje Silentes je Giuseppe Verticchio, v hudební branži zvaný Nimh. Jeho nahrávky se dostaly poprvé na veřejnost v roce 1998, ale už dříve byl známý jako guru domácí, tedy italské ambientní scény (viz portál www.oltreilsuono. com). Giuseppeho vlastní tvorba osciluje mezi melodickým etno-ambientem (např. spolupráce s Amirem Baghirim na albu Entitiesi) a stařičkým hrubozrnným industrialem (viz sólové album Line Of Fire). Desku SUBTERRANEAN THOUGHTS (Silentes/HORUS Cyclic-Daemon, 2006, 53:47) můžeme situovat někam na poloviční cestu mezi oba krajní body. Pětice kompozic přibližuje posluchači atmosféru podzemních prostor. Prostor, v nichž se mísí přirozená atmosféra s nenápadnými zásahy člověka. Nepředstavujte si ihned horníka se sbíječkou, jde spíše o nepřímé, často rytmické indicie v pozadí (drobné šelesty, tlumené údery, vzdálené nahalované hlasy apod.). Úkrokem stranou jsou pak obě části titulní kompozice, založené na klavírním motivu. V základní verzi notně zpomaleném a efekty zmutovaném do podivné doomové atmosféry s nabaleným a postupně sílícím nánosem průmyslově hlukového smogu. Obě desky Silentes ukazují, že minimal má mnoho podob a poslední slovo v této branži rozhodně ještě nepadlo.