Benedikt Jahnel pochází z Horního Bavorska. Už během klasické výuky na klavír jej zaujaly možnosti kompoziční a improvizační. Absolvoval studia v Berlíně a New Yorku, má zkušenosti hraní s veličinami amerického i evropského jazzu, přes úspěchy na jazzové scéně coby vystudovaný matematik zaměstnáním je univerzitní vědec. Neméně muzikantsky zkušení jsou basista Antonio „Ton~o“ Miguel ze severního Španělska a mezi new-yorskou špičkou zabydlený bubeník Owen Howard, původem Kanaďan.
Slovo equilibrium znamená vyváženost, rovnováhu. Pod vyrovnaností si obvykle představujeme poklid, ztišení, k němuž je nutné se často doslova proplazit vlastním životem. Režisér Kurt Wimmer ve svém stejnojmenném filmu z roku 2002, dějově zasazeném do času po příští světové válečné katastrofě, však rovnováze přiřadil zvrhlejší výklad: povinné dodržování totalitních zákonů. Známe to z domova, prý: aby byl klid na práci. Narušením této pseudoharmonie se v tomto světle jeví každé probouzení emocí. Proto jsou ve filmu ničena umělecká díla, knihy, také hudební nosiče. Equilibrium, jak vidno, lze různými hlavami chápat rozporně! Pozor na to! Hudba Benedikta Jahnela však jednoznačně straní lidské duši ponořené retrodbonus.org do všeho, co harmonizuje člověčí život vnitřní i vnější. Přesto si uvědomuje nesoulad v povzdálí, což dokáže hudebně vyjádřit. Mnohé naznačuje už smysl názvů skladeb – posvátné ticho, skrytá krása, země slatin a kopců či porozumění.
Mnozí jazzoví pianisté současnosti, hlavně evropští, svého muzikantského sdělení dosahují „hlubokými ponory do svého nitra“ a zcela se zříkají rytmické podstaty nejen jazzu, ale rytmu hudby obecně, Jahnelovo trio rytmus ctí s citlivostí nejlepších rytmik moderního jazzu vystavených na původní úloze kontrabasu a „paulmotianovské“ citlivosti. Takovéto pojetí rytmiky ji činí rovnoprávnou s melodickou improvizační fantazií kapelníka – zde pianisty Benedikta Jahnela. Úvodní Gently Understood začíná dramaticky rytmicky důraznou figurou na basových strunách uvnitř klavíru, s níž kontrastuje následující vstup melodie pomalu se rodící; přidává se rytmika a klavír rozehrává až hymnicky klenutou harmonii. Celá skladba má v sobě neuvěřitelné napětí – které se však v závěru zklidňuje do lyrické podoby. Sacred Silence je až „jarrettovsky“ zamilovanou impresí, v níž vnímáme návaznost na mistry balad typu Billa Evanse či právě pozdního Keithe Jarretta. Ve skladbě si zahraje skromné sólo Antonio Miguel na kontrabas: v podstatě přehraje melodický nápad bez potřeby improvizačně exhibovat, čímž skladbu zpevní nejen rytmicky. Nejdramatičtější impresí otevřenou souhrou basových tónů klavíru i kontrabasu je nejdelší titul alba (13:52) Moorland & Hill Land, u níž hudba činí slyšitelný nikoli popis vlastní krajiny, ale spíše dějů, které jsou s ní spjaty. Skladba po zvukem osudové první třetině nachází usmíření v romantizující další části. Nečekaně rozverně zaznívá klavír v úvodu Hidden Beauty, což se ukáže jako počátek „bloudění“ melodie setkávající se v drobných dialozích s kontrabasem a bicími. Závěrečné titulní Equilibrium hudebně završuje to, k čemu hudba v průběhu nahrávky směřovala: k nalezení hudby pro rovnováhu naší duše. Album je autorským počinem Benedikta Jahnela.
ECM/2HP, 2012, 53:48