Činna – Prag Zeuhl Zekt a křest CD Takový pěkný koníček

Činna, Prag Zeuhl Zekt, 28. 4. 2015, Panoptikon Barikáda, Praha / Ostřanský + Václavek, Činna – křest CD Takový pěkný koníček, 17. 5. 2015, Malostranská Beseda, Praharec_činnaOnoho prvního večera byl zpěvák Činny Hmyzák nachlazen, což dodávalo jeho hlasu zvláštní zastřenost, jež ovšem nebyla úplně na škodu a naopak působila jako takový mlžný opar, který dodával vystoupení vpravdě šansonový nádech. Vzhledem k tomu, že se blížilo velké vystoupení, působila tahle seance ale spíše jako črta. Koneckonců tu chlapci byli v roli předskokana.
Hlavním aktérem bylo tentokrát souručenství Prag Zeuhl Zekt, jehož kořeny sahají k někdejší nadějné alternativní skvadře Pro Babalu Aye, jež se po odchodu klávesisty Jiřího Janďourka k Mikoláši Chadimovi transformovala v seskupení Ma-Ma, které se věnovalo zpočátku vokální tvorbě – středověkým a renesančním písním a současné duchovní hudbě. Pak se ale rozhodli nazkoušet pravděpodobně nejznámější opus kultovní francouzské kapely Magma – Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh z roku 1973 a tím bylo našlápnuto k dnešní podobě. Revivalové kapely jsou celkem módní záležitost, ale stát se revivalem Magmy mi přijde vskutku originální. Prag Zeuhl Zekt mají ovšem širší záběr a tak třeba hned na úvod jejich vystoupení zazněla skladba od mladší zeuhlové kapely Ad Vitam a posléze i od projektu Offering, který je poctou Christiana Vandera (osnovatele Magmy) jeho guruovi Johnu Coltraneovi. Důležité ovšem je, že tahle parta sice ctí předlohy, ale přesto jim dodává osobitost a nesnaží se o otrockou interpretaci. Má to takový zvláštní retropel a přitom vlastně živou mízu. Není to žádná upocená snaha napodobovat idoly, ale skutečně radostná pocta, při níž cítíte ze všech zúčastněných to správné zaujetí. Vrcholy byly pochopitelně cover Kobaia a pak de facto závěrečná cca čtyřicetiminutová suita M.D.K. Není divu, že se na premiérovém uvedení její české verze před časem podílel s chutí i skutečný člen Magmy – klávesista James McGaw. Celkově má tenhle soubor potenciál posouvat se dál.
Křest živáku Takový pěkný koníček byl skutečně takový živý pěkný večírek. Tentokrát se role „zahřívačů“ ujali dunajisti Josef Ostřanský a Vladimír Václavek a oprášili v akustické podobě skladby své někdejší kapely. To nebylo poprvé a slyšel jsem na to pět už mnohokrát chválu, ale teprve až jsem vše uslyšel na vlastní uši, zjistil jsem, že tyhle písně mohou mít opravdu různé podoby a každá z nich své půvaby. Zejména jsem si nedovedl představit na do značné míry na bicích a specifickém Kolšovského hlasu postavený „megahit“ Prší, ale i zde jsem byl příjemně překvapen. Hlavní devizou těchto verzí je bezesporu příjemně prozářená temnota.
Protagonisté večera pak tentokrát s plnou vervou dokázali, jak jim sluší druhá míza. To vše bez okázalosti, s pověstným laskavým humorem a nesmírnou, lehce nostalgickou, lehce surrealistickou, těžce poetistickou a těžce vroucí noblesou. Staré i nové písně jako by vycházely z téhož tavicího kotle a nesly se tichou šedavou nocí, v níž se blázni sklání nad ukrojenou vodou, koráb a krab si povídají, nitka záclon nepovívá, vycházejí z vás stíny, narážíte na pazderit, halíte se do ohně malin, kde to stále šustí lepkavým deštěm a v rybníku klouzají nohy nad hlavou a vůbec se dějí všechny ty roztodivné úkazy. Tak to má být hoši z někdejšího bundeswehru! Vaše hobby je vám ke cti!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *