 Temné časy, nejskloňovanější frustrující pocit dneška, projektuje do nahrávek stále víc hudebníků. Není těžké pochopit, proč tomu tak je: z nástupu nacionalismu , xenofobie a úspěchů cynických politických leaderů, jde opravdu už místy strach. „Nenakažte se virem nenávisti a nesnášenlivosti,“ varuje na Echo of The Future ve Švýcarsku usazená brazilská zpěvačka Mariana Da Cruz.
Temné časy, nejskloňovanější frustrující pocit dneška, projektuje do nahrávek stále víc hudebníků. Není těžké pochopit, proč tomu tak je: z nástupu nacionalismu , xenofobie a úspěchů cynických politických leaderů, jde opravdu už místy strach. „Nenakažte se virem nenávisti a nesnášenlivosti,“ varuje na Echo of The Future ve Švýcarsku usazená brazilská zpěvačka Mariana Da Cruz.
Programátor a producent Ane H a bubeník Pit Lee (byvší členové kultovních švýcarských Swamp Terrorists) s Da Cruz pracují od roku 2005. S brazilským kytaristou Oliverem Husmannem a dechaři dřívější zpěvaččino barevnější hudební vyznění, zahrnující i bossa novu, nezredukovali do pouhého nabroušeného tanečního náporu. Je ale fakt, že adrenalinový funky groove, elektro beaty, hřmící bubny, industriální hardcore, dub, hip hop, afrobeat, baile funk, kuduro a kwaito dohromady vybuzují pořádné prokrvení těla a mozku. Texty se nacházejí na ose hněv a naděje po vzoru zpěvaččina přesvědčení: Brazílie je země budoucnosti, zatím si ale nedokáže poradit s přítomností. Da Cruz zpívá portugalsky, z čehož neusuzujme na výhradně brazilský tematický záběr, ty samé problémy pociťujeme i v Evropě, takže naštvanost Da Cruz je i naší naštvaností. „Museli by počítat se vzpourami a mnohem méně s pohodlnějším životem,“ slyšíme v afrobeatové Sinhá Mandou, poukazující na vládce udržující lidi mimo dosah vzdělání. Ve Fama de Bacana to schytají politici, dutější než fráze padající z nich při záchraně světa, a v Negra Sim odkopávající se rasismus.
Zbytek skladeb nepostrádá ostří, situovány jsou ale do Brazílie, což souvisí s potřebou Da Cruz neztratit s domovinou kontakt. Nekáže, tak naivní není, přehledem a realistickým zhodnocením však posloužit dokáže. V tu chvíli se i popově zklidní, jako například v závěrečné prosbě Pobre Mentality, směřované k afro-brazilcům, aby svými bubny, tak jako kdysi, udali rytmus dodávající sílu.
Boom Jah Records, 2017, 53:46
 
