Dan Brantigan: Presence

9_presenceDráždivé bezčasí – toto kuriózní slovní spojení může snad nejlépe charakterizovat tvorbu amerického trumpetisty a elektronického mága DanaBrantigana. Tento světoběžník, který projel nesčetné festivaly a hrál s kdekým od DJ Krushe přes Bonnie Raitt po trio Medeski Martin and Wood, našel svoje nejbezpečnější záze mí na Slovensku. Zamiloval si slovenské hory, které se staly součástí jeho hudební inspirace, založil tu americko-slovenský kvartet (s kytaristou Johnem Shannonem, basistou Oskarem Rózsou a bubeníkem Martinem Valihorou), který posléze za opětovné účasti obou slovenských hráčů rozšířil na kvintet (s kytaristou Ryanem Scottem a perkusistou Mattem Kilmerem), absolvoval tu několik turné. A aby dotvrdil americko-slovenskou hudební vzájemnost, vydal tu dvě alba: se zmíněným kvartetem Becoming a nyní v triu ,spon tánně komponované‘ dílo PRESENCE (Hevhetia, 2006, 46:35), na kterém nechybí uhrančivý Rózsa, Valihoru však vystřídal Lubor „Umelec“ Priehradník. Ostatně epiteton uhrančivost nepatří na tomto CD pouze Rózsovi: celá improvizace se odehrává v napjaté, atakující a zřejmě záměrně ohromující atmosféře. Jde o jednolitý proud, vznikající někde v nekonečnu a v nekonečnu rovněž mizející, o shlukování souzvuku všech tří protagonistů, nepříliš variované, o to však důraznější, s rytmickými mezihrami a s pří dechem tajemnosti, vyvěrající právě z onoho bezčasí. Je to ambient? Do značné míry ano, avšak je to ambient spíše zneklidňující nežli uklidňující, s elektronickým gejšlením a s důrazným rytmickým podkladem. Jsme na krůček od minimalizující líbivosti, která si libuje v okázalém a někdy do omrzení obehrávaném hávu, trio však svým výkonem dokáže z nabízeného chomoutu vyklouznout a své publikum si podmanit. Přispívá k tomu i občasný nádech zřídla slovenského folkloru; spíše nenápadný, nicméně prosvětlující.

Přidat komentář