Bohatě strukturovaná skladba Starless z alba Red (1974) uzavřela studiovou práci legendárních King Crimson v 70. letech. Robert Fripp pak kapelu zahibernoval, aby ji v několika inkarnacích a naposledy loni v září znovuoživil. Album Red je temné, ostré, hutné, smutně krásné. Obsahuje až brutálně tvrdé momenty (na King Crimson), jež se nenásilně překlápějí do křišťálových výšin nebeské nádhery motivicky často v rozpětí jedné melodie. Nejdelší a závěrečnou skladbu Starless tehdy napsal basák a zpěvák John Wetton pro předchozí desku Starless and Bible Black. Členům King Crimson se do koncepce tohoto alba jaksi nehodila. Hrávali ji ale na koncertech, kde se v té době s ohledem na bouřlivě vstřícné reakce diváků brzy stala excitovaným vrcholem představení. I proto ji kapela zařadila (po úpravách textu a částečně i notace) na následné Red. Byť album Red bylo magazínem Q zařazeno mezi 50 nejtvrdších alb všech dob a Kurt Cobain jej označil za desku, která na něj měla výrazný vliv (a tedy formovala grunge), naprosto zjevně na ní vévodí majestátně vznosná centrální melodie skladby Starless. Existenciální balada jako by definovala konec tehdejších avantgardních směrů i kapel v příkladu Van Der Graaf Generator, Henry Cow nebo řečených King Crimson.
V roce 2006 odehrál Fripp komorní turné po USA a záznam koncertu na Blueberry Hill v St. Louis se dvěma improvizacemi na motiv písně Starless osobně považoval za svůj nejlepší. Kolem této osy – leitmotivu letos ve studiu vystavěl bývalý a stále fenomenální houslista KC David Cross koncepci alba Starless Starlight. Geniální, majestátní a vlastně opravdově jednoduchou melodii skladby Starless zde slyšíme ve variacích, derivátech, fragmentech i tonálních inspiracích. Jak prosté – pro muzikanty – celé to plyne v tónině g moll s hlavní notační linií B, C, D, B (oktávu výš), A, B, A, G, F, D. Kolem této báze, na více než 40 let starém albu hrané éterickým zvukem melotronu, rozvíjí hudební téma houslový David Cross v nenápadném přelévání loopů z kytarových krabiček Roberta Frippa. Perfektně to celé nazvučil a smíchal producent a klávesák Tony Lowe. Housle i kytarové smyčky nastavil na dokonale přesnou míru hallu – pokud by to bylo jen o milisekundu více, vznikl by v melodiích experimentální chaos, pokud byť jen o milisekundu méně, nedosahovalo by to onoho silného efektu-pocitu, kdy se posluchač ocitá na samé a těsné hranici pozemských nebes a široširé hlubiny vesmíru. I proto nepřeložitelná nonsensová hříčka slovního spojení Starless (bezhvězdný) a Starlight (hvězdný svit) v názvu alba. Ambient? Ani náhodou! Možná nokturno, melancholická elegie. Už v půli roku je Starless Starlight mnohými navrhováno jako houslové album roku. Darmo popisovat track po tracku. Slévá se jeden v druhý v různých módech do kompaktního celku. Množství tónů i klouzavých mezitónů se rozrůstá a navrací po terciích či kvintách do B, C, D, B (oktáva výš), A, B, A, G, F, D. 10 not!
Noise Rec., 2015, 55:42