Uzavře-li se existenční kapitola úspěšné kapely předčasným úmrtím kapelníka, zde pianisty Esbjörna Svenssona (1964–2008), můžeme předpokládat, že následná diskografie nepřinese nic zásadního. Výběr Retrospective – The Very Best Of E.S.T. vydal ACT Music už rok po Svenssonově skonu. Prvním záznamem z archivu, který se objevil, je studiová nahrávka ze znamenitého Studia 301 v australském Sydney z roku 2007. Vrátíme-li se k historii tria v souvislosti s vysokým oceňováním jeho stylu a nahrávek, můžeme uvažovat, zda-li přeci jen svou koncepcí a soudržností nejzajímavější projekty nevznikají v kapelách, jejichž základní sestava je dlouhodobá. Tříbení výrazu možná probíhá pomaleji, ale výsledky jsou pak silné, přesvědčivé. Svensson s kamarádem z dětství, bubeníkem Magnusem Öströmem, hrával v jazzových kapelách už v osmdesátých letech a kontrabasista Dan Berglund s nimi vytvořil trio v roce 1993. CD 301 je patnáctým albem tria u domovské etikety ACT Music z Mnichova. A podobně jako předchozí Very Best a Leucocyte (2008) vychází také na vinylu, což jistě potěší ty, kterým vývoj reprodukce od fonografu přes hi-fi až k MP3 nepřipadá docela logický.
Na tomto albu lze prožít vše podstatné z hudby tria hned v prvních dvou titulech, Behind The Stars a Inner City, City Lights. První song navodí poklidnou spirituální náladu, navozující impresi zimní krajinné pustiny určené zamyšleným pohledům poutníka či poustevníka. Druhý titul naváže propojením táhlého basového tónu a dojem opuštěnosti dramatizují elektronické zvuky, pravidelný tep bubenických štětek a strohé, rytmicky důrazné vstupy Svenssonova klavíru. Pustina stvoří prostor pro dlouhé klavírní sólo, během něhož posluchač pochopí, že naslouchá velmi poučenému, citlivému a rytmicky nervnímu jazzovému pianistovi moderní doby. Není mu cizí ani bluesová nálada, můžeme mít oprávněný dojem jak vlivu Theloniouse Monka, tak sólových improvizací Keithe Jarretta. Ostatně Monkovým skladbám věnovalo trio své druhé album, jediné monotematické převzatým autorským materiálem: Esbjörn Svensson Trio Plays Monk (1999) a působení Jarrettova Evropského kvarteta (1974–79) se skandinávskými muzikanty (Garbarek, Danielsson, Christensen) mělo zase vliv na sound jazzu časem označovaný jako skandinávský. V závěrečné třetině v Inner City, City Lights však vzrůstá zvuková naléhavost vzdálené monotónní „ozvěny“ pomocí Berglundova kontrabasu a skladba se uzavírá zvukově neagresivní minimalistickou elektronickou pasáží nacházející se například právě na nahrávkách severské (norské) značky Rune Grammofon. Třetí skladba The Left Lane je rytmicky „rockující“ hardbopová svěží skladba, vizitka Svenssonova umu, s klidnou prostřední pasáží pro sóĺo basisty Berglunda a cválavým závěrem, je nejjazzovějším titulem vzhledem k žánrovému východisku, navíc zcela akustická. Opačně je pojatý titul Houstun, The 5th, v němž je od počátku rozezvučena elektronika a „krabičkami“ deformovaná hra kontrabasu a kus je více zvukovou ilustrací než hudební kompozicí. Skladba rovnou přejde pomocí lyrické klavírní předehry do první ze dvou částí Three Falling Free Part I a Part II. Druhá část je zkraje zadělána bicí soupravou virtuózního Magnuse Öströma, po němž přijde ke slovu „morseovka“ klavíru, kterou je přivolán Berglund, mající zvuky svých strun modulované na baskytaru a později na vazbící elektrickou kytaru, s nimiž probudí strhující atmosféru kytarových experimentátorů šedesátých let – skutečně psychedelická perla! Závěrečný The Childhood Dream nás však uklidní a dovolí nám také myslet na vlastní sen. Kterak je u tria obvyklé, pod skladbami jsou podepsáni všichni tři.
ACT Music/2HP, 2012, 61:06