Italský trumpetista a podílník pestrosti světové scény moderního a avantgardního jazzu Enrico Rava (1939) patří k jazzmanům, jimž je melodie zásadní pro vlastní výraz. Rád to čas od času připomíná svými alby, ať už se v nich zračí obdiv k melodiím z oper Pucciniho, Pergolesiho či Bizeta, k šansonům nebo k písním, které vládly v historických časech jazzu. Tato alba jsou takovými zákusky už v tak bohaté hostině jeho vlastních projektů, v nichž vedle přínosu sólistického hraje důležitou úlohu i jeho tvorba skladatelská. Tentokrát se Rava vnořil do nahrávek Michaela Jacksona (1958–2009). Rava přiznává, že až do jeho smrti se s jeho hudbou zcela míjel a začal se v ní orientovat na cestách autem až poté. Tvrdí, že nakonec se chytil na nakažlivý riff z vlastní Jacksonovy skladby Smooth Criminal, který také uslyšíte na aktuálním albu Rava na tanečním parketu. Silně jej zaujala rytmická stránka věci v dokonalé souhře s tanečním a mimickým projevem. A tak dva roky po Jacksonově úmrtí začal nahrávat výběr z jeho alb Thriller (1982), Bad (1987), Invincible (2001) a 2CD kompilace HIStory – Past, Present and Future (1995). Vybral si k tomu jedenáctičlenný big band Parco della Musica Jazz Lab, což je těleso římské hudební nadace zaměřené na mladé jazzové muzikanty a pojmenované po svém působišti. Big band vede aranžér a trombonista Mauro Ottolini, jenž je za Atlantikem znám ze svého působení s kapelami Billa Frisella, Carly Bleyové či Marii Schneiderové. Pianistou orchestru je Giovanni Guidi, který je členem současného Ravova kvinteta hrajícího na albu Tribe (2011, ECM).
Enrico Rava sestavil repertoár z Jacksonových songů s výjimkou slavného evergreenu Smile, který Charlie Chaplin složil do filmu Moderní doba (1954) – tehdy jej zpíval pianista Nat King Cole a Jackson si tuto píseň oblíbil natolik, že zní v závěru desky HIStory – Past, Present and Future, Book I. Druhou autorskou výjimkou je Jacksonův zásek v moderní populární hudbě, jež se zove Thriller – autorem titulní skladby je anglický písňový skladatel, hudebník, producent Rodney Lynn Temperton (1947), který má zásluhu právě na Jacksonových hitech Rock With You a Thriller. „Jacksonovské“ CD otvírá skladba Speechless, která ukazuje lyričtější podobu Ravovy hry, k čemuž přispívá významně Guidiho klavír a komorní aranžmá s altsaxofonovým sólem Daniela Tittarelliho. Obdobně je zabarveno Chaplinovo Smile. Tyto popověji znějící skladby jsou vůči celkovému dojmu z alba trochu matoucí, což lze vzhledem k základní matérii očekávat. Většina skladeb a Ottoliniho aranžmá však mění Jacksonovu hudbu v zajímavý orchestrální jazz, plný muzikantských perel a dravosti odpovídající tanečnímu duchu původní hudby. Přesvědčí o tom hned následující They Don’t Care About Us v rytmu reggae a se zasněnou atmosférou – aby se však posluchač necítil ukolébán, zvuk se rozbouří freejazzovou pasáží v závěru za přispění saxofonů v extázi a se zahuštěným zvukem orchestru. Vše ukončí Ravova závěrečná fanfára a baskytarový riff. Thriller ovládá baskytarový spodek, nad nímž se sólově vyřádí Rava, také perkuse ovládané Ernestem Lopezem Maturellem. Konec skladby je ryzí aleatorika. Nejen díky elektrické kytaře Marcella Gianniniho zní ostře rockově Privacy, ale také I Just Can’t Stop Loving You. Do pokladnice instrumentálek pro zamilované, či prostě jen posmutnělé, lze zařadit Little Susie. Klasickou jazz-rockovou pochoutkou pro uši i duši je Blood On the Dance Floor, včetně typického zvuku orchestru a témbru kláves Franze Bazzaniho. V závěrečném History však Rava i Ottolini záměrně zvýraznili rytmickou stránku tohoto původně Jacksonova singlu a vyjma krátkých vstupů klavíru, trubky a trombónu ponechali v celé skladbě melodický motiv zaznívat jen v riffech dechové sekce. Enrico Rava a Mauro Ottolini postavili Michaelu Jacksonovi mimořádný jazzový pomník.
ECM/2HP, 2012, 56:25