Název alba mate. Nebo měl protagonista na mysli něco velmi, velmi sametového. „Revoluční časy“ přece přinášejí neklid, napětí, rázové změny a novoty, o nutné míře násilnosti nemluvě. Na El Tiempo de la Revolución ovšem Truffaz plynule navazuje na předchozí titul In Between (2010) a vlastně i na starší Arkhangelsk (2007) předcházející projektu Rendez-Vous, akorát ještě více zklidnil. Ty tam jsou experimenty s hip hopem či hudbou Evropě vzdálených kultur, navzdory exotikou dýchajícím názvům skladeb Istanbul Tango či African Mist. Nečekejte ani výbušné ohlasy fusion. Truffaz a jeho věrní (Giuliani, Erbetta i služebně mladší skvělý klávesista Corboz) se dobrali, nebojme se to napsat, ke kultivovanému dream popu. Dreampopový dojem kulminuje ve třech písních nazpívaných hostující Annou Aaron, ale prolíná i rozvolněnými kompozicemi instrumentálními.
Ne, že by Truffaz úplně zapřel jazzovou víru. Jazzové postupy pronikají napříč albem, a když se trumpetista například v La luna mentirosa pustí do sólování, jsou jeho východiska jasná. Volná a střední tempa ani plochy varhan si nepřekážejí s funkovými rytmy. Typicky třeba v kusu Mr. K, ozdobeném také hezkými vyhrávkami trubky prohnané přes wah-wah a přiznávkami hammondek. Ale celková atmosféra opravdu míří spíše do chytré, snivé easy listening. A jediný skutečný (krátký) „budíček“ zazvoní vlastně až na úplném konci alba, oddělený porcí ticha od závěrečné křehké klavírní balady Revolution Of Time. To když si rozjaření muzikanti zřejmě někdy po půlnoci střihli kousek prostinkého bluesového riffu.
Resumé? V rámci kdysi doopravdy revoluční diskografie francouzského trumpetisty představuje Revolución paradoxně stagnaci. Jenže to vůbec neznamená, že by nahrávka byla špatná. Jde totiž o stagnaci velmi příjemnou. Síla ETQ zůstává ve schopnosti navodit, přenést a hlavně udržet zamýšlenou (v tomto případě uklidňující, meditativní až hypnotickou) náladu kompozic.
Blue Note/EMI, 2012, 58:52