Fanfare Ciocarlia: Queens And Kings

5_FanfareNa obalu alba QUEENS AND KINGS (Asphalt Tango Records/Pohodlí, 2007, 48:45) sedí na kanapi se svou ženou, oba s nejobyčejnějším z obyčejných výrazů ve tváři. Bývalý dělník z ocelárny, který přežil komunisty i házení nástrojů do šmelcu v devadesátých letech – nač kapelu, když máme syntezátor. Donedávna vůdce vesnické dechovky Fanfare Ciocarlia podřizující všechno jedinému cíli: zahrát si na co nejvíce tancovačkách v okolí. Aby bylo na chleba, kořalku a opravy baráků. To, že Fanfare vyjedou za obživou po celém světě, polštář jim bude na prachy malý, napíší o nich všechny noviny světa a gadžovská mládež jim dá přednost před diskotékou, cikánský chlap z fotografie ještě před šedesáti lety netušil. Ion Ivance, jedná se o něho, uměl se svými Slavíky (Ciocarlia) zahrát všechno: budovatelské písně, ódy na Lenina, hitparádovou Lambadu, techno i Born To Be Wild od amerických Stepenwolf. Každý se živí jak umí. Mělo to však svůj háček: převzali objednávku, ovšem spustili ji po svém. Po cikánsku, zběsile rychle, se spoustou neslyšených hráčských ďáblovin, s nadržeností dlouho stojících hřebců, bez předsudků – mají vůbec cikánští muzikanti nějaké? – a rozkošně naivně, bez sebemenšího tušení vlastní geniality. A když je na ni upozornili, strašně se divili. Dechaři Fanfare Ciocarlia umějí zavýt jako vzteklí psi, v rytmech překonat i ty nejsmělejší představy a přitom se tvářit jakoby nic; po očku ale sledují jestli neubíráte ze smyslů zbaveného tance. Kdyby snad ano, mají připravené dynamitové patrony.
Ioan Ivance léta snil velký sen: pozvat na pódium královny a krále cikánské hudby z Balkánu, ba i odjinud a společně to rozsvítit. Zemřel vloni, s klarinetem v ruce a protože snil nahlas, zbytek kapely pro něho ten mejdan uspořádal.
Sjelo se jich požehnaně. Velevážená makedonská zpěvačka Esma Redzepova, už Indirou Gandíovou blahé paměti otitulovaná Cikánskou královnou, nejfenomenálnější cikánský hlas současnosti Maďarka Mitsoura, už ve dvaceti ji na paty šlapající Florentina Sandu, vnučka Nicolae Neascu, zakladatele Taraf De Haidouks, bosenská Liljana Butler (rozená Petrovičová), hvězda Titovy éry a konečně Sabrina Romeo z francouzské kapely Kaloome, přísahající na rumbu po vzoru Gipsy Kings. S ní do Bukurešti dorazili také kolegové Antoine ,Tato‘ Garcia s Christem Mailhem. Ze Srbska pak patriarcha cikánských zpěváků Saban Bajramovič a z Bulharska dlouhovlasatý showman Jony Iliev. Sanu Armeancovi stačilo jen naskočit do tramvaje – bukurešťský noční podnik, kde večer co večer předvádí moderní cikánské písničky manele leží doslova za rohem. Ioan Ivancea musel mít radost. Navíc ten koncert vejde do dějin. A tahle nahrávka jakbysmet.

Přidat komentář