Glenn Dickson – Wider than the Sky

10/2022

vl. nákl., 2022, 64:00

Přes 25 let hraje klarinetista Glenn Dickson obvykle jazz a klezmer, případně klezmerem ovoněný jazz a naopak, coby šéfkapelník bandů Naftuleʼs Dream a Shirim. Od muzikanta, který často nahrává pro Tzadik mavericka Johna Zorna, se poněkud daly očekávat experimentální sklony. Ty konečně vedly k jeho prvnímu sólovému albu Wider Than the Sky. Vytvořil si uměleckou vizi, jejímž středobodem je stavebná polo-improvizace při živé manipulaci s elektronikou. Právě tuto estetiku zde dokumentuje. Nahrávka nabízí jen náznaky jeho klezmerových kořenů, více ale otevírá zcela nové světy projevu pomocí smyček a delayů. 

Dickson tímto způsobem začal pracovat už počátkem roku 2000, avšak nahrávání sedmi předmětných skladeb proběhlo během dvou dnů v srpnu loňského roku, přičemž vše vznikalo živě v reálném čase. Podkladové smyčky se objevují jen zlehka, zdánlivě odnikud, se zpožděním zachycujícím melodické fragmenty, které se pomalu rodí a záhadně neznatelně vzdalují. Přičemž je nad bazální elektronikou překrývá „živý“ nástroj – klarinet, většinou tématicky vrstvený do jakési rozmluvy, kde si každý jde vlastní cestou, ale nakonec do sebe nějak čarovně zapadnou. V úvodní Introit můžeme jasně slyšet silný klezmerový vliv, který proplouvá pomalými rotujícími cykly doprovodných dronů. V Pursuing Winds se zpovzdálí zvedá jemné chvění tónů s vrstvenými glissandy, zatímco sólová melodie si nachází cestu ven skrze bouři. Kompozice Gentle TouchBrave Shines the Sun mají tendenci vpojit/vkolébat posluchače do kontemplace. Minimalistické smyčky ohýbají a víří vprostřed pomalu se vyvíjející živé přítomnosti klarinetů. Třináctiminutová Memories Lost (s jasně zřetelnou židovskou tónikou) a šestnáctiminutová závěrečná titulka se nesou v silné až pastorální linii, která je po celou dobu pomalu vede vpřed. Žádná ultra avantgardní šaráda. Dickson prostě medituje prostřednictvím svého nástroje a stváří hodinu posvátné atmosféry mezi fyzickým a duchovním světem.

Přidat komentář