Než by skončil jako, vykladač marxismu-leninismu‘, opustil Goran Bregovič studium sociologie na sarajevské univerzitě a s kapelou Bjelo Dugme se stal, podle vlastních slov, „největší rocko vou hvězdou na komunistickém území“. Před válkou utekl do Paříže, natáčel hudbu k filmům Emira Kusturici, spolupracoval s Iggym Popem, na globální hudební scéně famózním způsobem zpopularizoval balkánské romské dechovky a stal se, opět svými slovy, „králem cikánské muziky“. Sebevědomí mu nikdy nechybělo a opulentní, bezmála padesátičlenný Wedding and Funeral Band, s nímž od konce 90. let přehrává hudbu z fi lmů a vlastní skladby po celém světě, je toho živým důkazem. Před dvěma lety si s ním úspěšně troufnul na cikánskou verzi Bizetovy opery Carmen, na nové desce ALKOHOL – SLJIVOVICA & CHAMPAGNE (Blue Wrasse, 2009, 52:49) se ale vrací k přízemnějším věcem. A Bregovičovo přání? Samozřejmě utancovat vás, co jiného. Bezstarostně, s potřebou užít si po celotýdenní dřině bouřlivou páteční noc. Žádné fi lozofování. Počtem muzikantů okleštěný, smyčců zbavený Wedding and Funeral Band coby romská dechovka divočí, hýká a bublá. Nechybí bulharské zpěvačky Ljudmila Ratkova a Daniela Ratkova, ve strhující skladbě Gas Gas hostující DJ Shantel, skvělý hlas bubeníka Alena Ademoviče, legrace nakopnutá kontakty s Boratem a Goranovo líčení otcových úctyhodných alkoholických výkonů. Chlast a zase chlast je ústřední téma z velké části na festivalu dechovek v Guči natočeného alba s vypreparovanou reakcí publika. Bregovičova autorská nejednoznačnost ale zůstává a symbolizuje ji on sám na obalu: v jedné ruce slivovici, v druhé šampaňské. Přeloženo: složil jsem to já nebo si vše zase od někoho vypůjčil? Zdá se ale, že tohle už nikoho moc nezajímá, stejně tak obehrávání pořád dokola některých skladeb, i když pod jinými názvy. A ani tentokrát nechybí Kalashnikov (skrytý ve formě bonusu). Bregovičova pop balkánská dechovka zůstává v kursu. A v plné jízdě. To se jí nedá upřít.
