Horňácká muzika Petra Mičky: Z koreňů strom

10_hornacka_muzikaHudba – i ta nejstarší moravská – je o svobodě. O tom, jak ji kdo vnímá. Hrát hudbu podle pravidel, diktovat je jiným, je buď projevem náporu nostalgického stáří nebo zakonzervovaného akademického folklorismu, stejně nebezpečného jako cenzura. Někdo shora vám radí, jak dát housle pod bradu a za cifrování, které nikdy neslyšel, nerozumí mu a vlastně se ho bojí, vás řeže přes prsty smyčcem.
Mladí muzikanti s tím mají problémy, kam se jen podíváte. Po otcích a starých rodičích zdědili muziku vzešlou v dávné minulosti a touží si ji zahrát, ovšem po svém, s kuráží, a při vší úctě k nim, ne jako oni. Nad syrovým zvukem Horňácké muziky Petra Mičky na albu Z KOREŇŮ STROM (Indies Happy Trails, 2007, 63:54), nad vším tím mohutným chlapáckým zpěvem, potom ustrnete, vzdaluje se totiž od většiny toho, co jste z Moravy dosud slyšeli. „To jsou normálně moravští černoši. Oni mají úplně na salámu nějakou sehranost,“ prohlásil producent alba Jiří Plocek při koncertě Petra Mičky a jeho party. Ten mu také dal z pódia za pravdu: „Naše muzika je jedna velká improvizace, tak se za to omlouváme.“
Petr s bratrem Alešem pocházejí ze starého muzikantského rodu Mičků a s podstatnou částí kapely se setkávají v souboru Mladá Velička. Horňáckou kapelu Petr postavil v roce 1999 a navazuje s ní na ty nejlepší tradice svého kraje: použitím dechů na sedlácké Ňorky, odvahou a intuitivním přístupem na legendárního romského primáše Majstra Jožku Kubíka, který tvrdil: „Hudba nesmí být pretvárená. Teda, to sa pozná, kdo pretváreně zpívá alebo hraje. Dyž to neide pretváreně, dycky to dobře dopadne. Ale jak to ide pretváreně, sbohem!“
Zemití Mičkovci svou muziku neroubují na nic Horňácku cizího, chopili se jí tak, jak se tu odjakživa po hospodách a fašankách hrála. Jenom se do ní obuli s nevídanou vervou, zbavujíce ji folklorní načinčanosti a ujuchanosti bez ohledu na to, co si o nich budou muzejníci myslet.
A že si s nimi přišli zazpívat Dušan Holý, Martin Čambal nebo Anna Šajdlerová s Veronikou Malatinovou, to je dobré znamení. Majstr Kubík by možná dodal: „To je ta pravá hudba, dyž mráz jezdí po chrbtě a vlasy stávajů.“

Přidat komentář