Nové album slovenské Romaniky představuje pro tuto kapelu určitou křižovatku. Více než dříve jde o propracovaný studiový projekt, ze kterého se však naštěstí nevytratila koncertní živost. Zatímco v minulosti byla Romanika duem manželů Ildikó a Romana Kraicových (zpěv, resp. kontrabas) doplněným hosty, novinka se tváří jako sólové album Ildikó, kterou doprovází studiová skupina. Roman je její součástí, ale prakticky od počátečních taktů první písně Baubo na sebe strhává pozornost především akordeonista Martin Chovanec. Základ sestavy – vedle dalších hudebníků – dále tvoří kytarista Stanislav Počaji, bubeník Peter Solárik a houslista Stanislav Palúch, který album produkoval a měl na starosti i zvuk.
Album La Loba je roztančené, rytmická složka často zdánlivě vítězí nad složkou melodickou, dokonce i zpěv Ildikó se často tváří jako deklamativní, rytmický nástroj. I proto je důležitá role Palúchových houslí, které spolu s akordeonem působí jako melodický tmel. Díky zvoleným výrazovým prostředkům se album pohybuje především v širokém areálu vymezeném pouze velmi přibližně termíny jako šanson, tango, latina a flamenco. Cuatro v rukou Marty Töpferové sice rozhýbá píseň Divoška, ale ohlas jihoamerických písní je vzdáleně patrný i v titulní La Loba, v níž naprogramované bicí (Stano Palúch) působí naprosto organicky. Fúze jazzu a středoevropské lidové hudby se pak ozve v závěrečném Žitku, v němž Marcel Comendant a Peter Solárik předvedou souhru, jakou v jejich podání známe například z kapely Bashavel, zde samozřejmě s nezastupitelnou výpomocí kontrabasisty Romana Kraice.
Album na rozdíl od starších nahrávek Romaniky nevznikalo živě ve studiu. Nahrávaly se postupně jednotlivé nástroje s cílem dosáhnout co nejlepšího studiového zvuku. Že se to povedlo, dokládá například píseň Nočná láska, v níž bubnování na vázu ve spojení s hlubokým ženským hlasem a s elektrickou kytarou zní opravdu skvostně.
Pavian Records, 2018, 42:37