Možná si je ještě pamatujete z Malé Alternativy nebo z Boskovic nebo odjinud – Jindra, čertík na gumě, pitvořící se, dělající si legraci ze všech a nejvíc sám ze sebe, u toho stíhá ještě bravurně hrát na kytaru, a Michal, baskytarista, mu kryje záda. Říkají si poněkud zmatečně Jindra Holubec. A ač to vypadá, že jejich živelný projev snad ani nejde do nahrávky dostat, právě jim vyšla novinka VALERIJ DUBJANIN (Polí 5, 2009, 25:17). Podobně, jako si vystačí ve dvou a přesto mají plný zvuk několikačlenné kapely, nevadí ani krátká stopáž jejich oficiálního debutového alba. Obsah je totiž natolik výživný, že dokáže hlavu zamotat i tak, a navíc, jak se říká, „dobrého pomálu“.
Desku otevírá retro a končí country, ale po vyposlechnutí zbytku to překvapí jen sotva. Osobitá směsice totiž pojme kdeco. Jestliže v úvodu působí ještě trochu chaoticky, už ve čtvrté Plot nabízí posluchačům křehčí a lyričtější tvář, která je mnohem vstřícnější. Skvěle sem zapadají i hostující housle Tomáše Vtípila (Čvachtavý lachtan, DG 307), který se postaral i o závěrečný mix. Výraznou posilou je efektovaná kytara Vladimíra Václavka. Polohy nervně zběsilé i lyrické, s minimalismem koketující (Dojezeno, dopito) i instrumentálně bohaté, se střídají a ideálně doplňují. Tenhle absurdní power-folk asi není pro každého, má daleko do prvoplánovitosti, nepohladí, spíš rýpne pod žebra. Nabízí roztodivný svět, a pokud máte chuť, může i vám v něm být dobře.
Skvěle s obsahem koresponduje i formát – album vychází na klasické desce, jejíž prvních sto kusů je limitovaná a číslovaná edice na barevném vinylu. Jako bonus pro ty, kteří ještě nepochopili, že gramofon má na rozdíl od CD přehrávače budoucnost, je v každém obalu ukryta i samostatně neprodejná CD verze. A pak že se v hudbě nic nového neděje.
