Každému kdo viděl Scorseseho dylanovský dokument No Direction Home, reprízovaný čas od času na ČT 2, nutně v mysli utkvěl asi minutový filmový klip s impozantním bělovlasým starcem, který vysokým mužským altem v cis, doprovázeje se přitom na osmistrunný dulcimer, zpívá neuvěřitelně znějící úryvek dávné britské balady. To byl John Jacob Niles (1892–1980), v Evropě vystudovaný komponista, ale hlavně sběratel a interpret amerických horských balad a nestor všech amerických trubadúrů. Lišák Dylan nám jej ostatně podsouval již ve svých Kronikách. A záměr se mu zdařil. Dnes už bují opravdový revival tohoto noblesního a ,vyšším‘ posláním hnaného rodáka z Kentucky. Nejprve vznikl ,domovský‘ web server www. johnjacobniles.com, kde lze nalézt zvukové úryvky z jeho balad a řadu biografických materiálů. A poté, koncem loňského roku, vyšly hned tři CD reedice nahrávek jeho balad, koled a sakrálních songů najednou. Podotýkám, že Niles byl znovuvydán poprvé od roku 1957, nepočítámli jeho stejně dechberoucí ,brahmsovský‘ písňový cyklus Niles-Merton Songs (1967–70), zhudebněných básní Thomase Mertona, o němž si však nejsem jist, že existuje jakožto sehnatelná nahrávka. Anglická CD reedice JJN – My Precarious Life in the Public Domain (Revola CR138) je kolekcí osmnácti starých britských balad sesbíraných folkloristou Francisem Childem v kentuckých horách Blue Ridge a Nilesem nazpívaných v letech 1939–41 (např. The Ballad of Barberry Ellen či The Gypsy Laddie). Kdo zná americkou literaturu, ví, že už sensualista a rebel Henry Miller popisoval ve svém románu Plexus chvíle, kdy v extázi poslouchali desky s Nilesovými songy, které on „jako nějaký chimerický Druid intonoval v nadpozemskou chorální psalmodii, kterou andělé nesli vzhůru až na samotný trůn věčnosti…“ Miller specificky zmiňuje píseň I Wonder As I Wander, která je titulem americké reedice alba z roku 1957 s podtitulkem Carols and Lovesongs (Empire 802) a obsahuje skvosty jako Go Away From My Window, Venezuela či Jesus, Jesus Rest Your Head. Třetí reedice nese název An Evening with JJN (Empire 832) a jde o koncert z roku 1957, na němž zazní např. úchvatná The Seven Joys of Mary či jeho verze spirituálu You Got to Cross That Lonesome Valley. Nilesův anachronický hlas, prost jakéhokoli odstupu či ironie, je nástrojem vytvářejícím křesťanský, primoidální sentiment, kterým oslovil romantizující a ,naivistickou‘ sensibilitu v nitru svého sofistikovaného publika, když ztvárnil emoce staletí již v hudbě nevyjadřované.
