Zatímco z textů černých raperů z amerických a západoevropských velkoměstských ghett trčí pouliční násilí, drogy, vraždy mezi soupeřícími gangy a ostrá protispolečenská prohlášení a občas máte pocit, jestli si tak trochu nehoní triko, u jejich kolegů utíkajících z Afriky před jistou smrtí vám je jasné, že ti si spíš ještě spoustu drsňáren nechávají raději pro sebe. Například dětský válečník Emanuel Jal ze Súdánu, který ještě donedávna kolem sebe střílel z AK47, nebo teď naposled básník a raper K’Naan ze Somálska.
Má takřka neuvěřitelný příběh, ostatně jako každý africký kluk pocházející ze země zmítané nesmyslnou a pro Evropany naprosto nepochopitelně krutou válkou. Už ho málem vedli k popravčímu kůlu, když se mu s pomocí tety podařilo z vězení, kam ho zavřeli, protože se podílel na pumovém atentátu, utéct a s matkou a bratry odletěl posledním letadlem do USA. Vyrůstal v Harlemu, najednou bez možnosti komunikovat. On, básník, jehož řeči nikdo nerozuměl. Žít v Harlemu prý také není žádná selanka, ale s Mogadišem, známým jako řeka krve, se to srovnávat nedalo. K’Naanův hip hop souběžně s možností vyjádřit se anglicky vyspěl ve svébytný, ryze africký, přece jenom však velkoměstský americký styl. Přeměnil se v mix severosomálského stylu kaban, hraného na kytary a flétny a rituální hudby se zpěvy, doprovázené na bubny. Jeho hlas a poezie vychází rovněž z tradiční africké orální tradice, přestože ho prý silně ovlivnilo talking blues Boba Dylana, afrobeat Fela Kutiho a otevřenost Boba Marleyho. Album THE DUSTY FOOT PHILOSOPHER (BMG, 2006, 58:48), produkované dvojicí Track&Field (pracovali také pro Nelly Furtado), neduní obvyklou hiphopovou přímočarostí; neválcuje posluchače nekompromisní nasraností, na to je K’Naan až příliš dobrý poeta a melodik. A Afričan. S jedinečným hlasem pracuje s neobvyklými rytmy a rýmy. Překypuje čerstvostí, až takovou, že i zapřisáhlý odpůrce hip hopu tuhle enormní dávku naléhavosti a pravdy bez problému vstřebá.
