Cicha voda břehy mele. Polská písničkářka Karolina Cicha, nenápadná mladá žena, předvedla ve spolupráci s multiinstrumentalistou Bartem Pałygou jeden z nejzajímavějších koncertů letošních Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Šlo o živou podobu alba Wieloma językami, koncepčního projektu, který si klade za cíl zmapovat současnou a nedávnou jazykovou situaci v Podlesí (Podlaskie), malém regionu na pomezí dnešního Polska a Běloruska.
V Podlesí se odnepaměti potkávali lidé hovořící různými jazyky: slovanskými (polština, ukrajinština, běloruština, ruština) i jinými (litevština, jidiš, romština, tatarština). Karolina vybrala charakteristické písně všech osmi zmíněných národností – zpravidla lidové, pouze v případě polštiny sama znovu zhudebnila text pohřební písně z konce 18. století a v případě jidiš sáhla po vlastenecké písni Białystok majn hejm a k tomu přidala opět vlastní zhudebnění jednoho staršího milostného textu o touze po tom, kdo nám chybí (Ałe). Devátým jazykem na albu, schovávajícím se jako skrytý track za poslední oficiální skladbou, je esperanto. Tvůrce mezinárodního jazyka Ludvík Lazar Zamenhof se totiž v Białystoku, správním centru Podlesí, narodil. Ukázka z jeho díla tedy do konceptu alba zapadá; vždyť možná právě jazykový babylon rodného kraje inspiroval židovského doktora ke vzniku umělé řeči. A protože se žádná „esperantská lidová“ pochopitelně nenabízela, zhudebnila Karolina Cicha překlad Žalmu 23 – Hospodin je můj pastýř. Album Wieloma językami ovšem není pestré pouze po stránce jazykové. Cicha s Pałygou a s několika dalšími spolupracovníky se pokusili na jedné straně ctít alespoň některé formální prvky folkloru jednotlivých národů, na straně druhé se nebáli přidat nečekané nástroje, hrát si s rytmem a především kombinovat zvuky čistě akustické se samply a smyčkami. Základ ve většině skladeb tvoří violoncello (Pałyga) a klávesy, resp. akordeon (Cicha), ale hned v úvodní houpavé litevské Pas mocinieli zaujme mandolína, v ukrajinské Oj u poli housle a také arabská loutna, která ještě více vynikne v židovské Białystok majn hejm. Na pestrosti albu přidává také práce s tempem, s dynamikou a vůbec s energií, která se na posluchače line. Na jedné straně jsou to svižné a jednoznačně hitové písně typu běloruské Za rieczkaju nebo už zmíněné židovské Białystok majn hejm, opačný pól představují zadumané, až minimalistické skladby jako další židovská Ałe (představte si Tara Fuki ve velmi zasněné poloze s přidaným akordeonem a arménským dudukem).
Díky pečlivému průvodnímu slovu v bookletu může posluchač sledovat, jak jednotlivé skladby vznikaly. Ruská píseň Koń například obsahuje nasamplované sbory a kytarové party, které Cicha natočila „před mnoha lety“. K nim nyní Karolina přidala akordeon a její kolega Bart violoncello. Tatarskou píseň Umirzaja (Sněženka) doplnil Pałyga hrdelním zpěvem a hrou na mongolský smyčcový nástroj morin khuur. Mimochodem právě touto cestou se duo chce vydat. V současné době prý totiž neexistuje na polsko- běloruském pomezí žádná folklorní kapela, která by se systematicky věnovala písním tatarské menšiny. A tak se Cicha s Pałygou právě tomuto segmentu podleského babylonu chtějí důkladněji věnovat na svém příštím albu. Soustředění na jeden jazyk jim možná nenabídne takovou pestrost hudebních nápadů jako na aktuálním CD, ale je to rozhodně výzva.
Wydźwęk, 2013, 47:52
