Novinka saxofonisty Kennyho Garretta patří k těm albům, která dokonale vystihují eklektičnost dnešního jazzu. Album, nazvané BEYOND THE WALL (Nonesuch/Warner Music, 2006, 76:54), je sice v prvním plánu ovlivněno protagonistovým pobytem v Číně (onou zdí v názvu je – jak vidno i z obalu – míněna Velká čínská zeď), ve skutečnosti si ale bere z velmi širokého spektra vlivů. V žádném případě zde nehledejme ,etnojazz‘, byť zde znějí i asijské lidové nástroje a v mimořádně silných melodických tématech zaslechneme orientální motivy. Společnost se na albu sešla velezajímavá: kromě Garretta s altsaxofonem zde hrají takové hvězdy jako Pharoah Sanders na tenorsaxofon, Bobby Hutcherson na vibrafon či bubeník Brian Blade. Pro celkový sound je velmi podstatný i pianista Mulgrew Miller, který předvádí pravé divy hlavně v harmonicky značně rozmáchlých a zvukově barevných doprovodech, ale také jako sólista. Plus celá řada dalších hostí. Příjemné je zapojení vokálních partů v téměř polovině skladeb. Nejslyšitelněji jsou asijskou hudbou ovlivněny skladby Tsunami Song, kde znějí i tamní lidový nástroj erhu v rukou Guowei Wanga, ale také housle, cello a harfa, a Realization (Marching Toward The Light) s vysamplovanými hrdelními zpěvy tibetských mnichů. Skladba Gwoka je naproti tomu podle skladatele inspirována hudbou guadeloupských otroků a k několika dalším Garretta inspirovalo studium africké kultury. Jako ,duchovní žák‘ Johna Coltranea má ostatně k hudbě těchto oblastí stejně blízko jako jeho učitel. Obrovským zážitkem je slyšet, jak přesto, že se jedná o typicky studiový projekt, spolu hlavní muzikanti komunikují a jak výtečně je vykonstruován sound všech skladeb. Ten totiž působí jako dokonale prorostlá, vzájemně probarvená hmota, která se jakoby přelévá v rytmu i čase. Samozřejmě zde znějí i výtečná sóla, ovšem tím nejpodstatnějším je na tomto albu celek – jako v symfonickém orchestru. A Kenny Garrett je jeho výborným dirigentem.
