Květy: Miláček slunce

Principál Květů Martin E. Kyšperský doslova nastřádal kulatiny. Desku Miláček slunce si vydal k narozeninám a v tiskové zprávě k tomu lakonicky uvádí „35 let života, 15 let kapely a 10. album“. A také slibuje vývoj, „vyhodit všechno, co je navíc“. Květy slib opravdu plní. Definitivně zmizely určité zvukové a hlukové samoúčelnosti. Tedy ne, že by jich bylo na předchozích, taktéž výtečných albech počínaje titulem Střela zastavená v jantaru (2008) nějak mnoho, minulá deska Bílé včely (2012) zní i s odstupem tří let naprosto vycizelovaně a zrale. Tentokrát jdou ovšem písně přímo do epicentra autorského nápadu a po prvotní náladě. Kyšperský se nebojí muzikantské přímočarosti. Například hudba písně Syn je až punkově zjednodušená. Jablka by zase mohl „zmáčknout“ leckterý starosvětský folkový písničkář. To však neznamená ztrátu originálního soundu. K okouzlení stačí proposlouchávat se třeba vrstvami perkusivních zvuků v aranžmá skladby Ty.
Nezměnilo se ovšem to podstatné. Pocit tajemství a surreálna, dojem lehké a půvabné absurdity: Kdo je sakra ten Cizinec, který leží přikrytý na mém gauči? Texty zůstávají poeticky obrazné a autorovi se tentokrát zvláště dařily vize podzimu a pomíjivosti. „Léto odešlo tak náhle, jako když cvakne vypínač / a ve vzduchu je taková ta vůně, namíchaná z touhy a stesku.“ Nebo: „Jako vyplašené srny u cesty utíkají dny…“ Není v tom deprese, spíše udivená nostalgie pozorovatele změn. Vnějších i vnitřních. Asi hlavně těch vnitřních.
Po patnácti letech existence jsou Květy konsolidovanou, zavedenou kapelou, s okamžitě rozpoznatelným zvukem a sdělným, lákavým repertoárem, přesahující alternativní pískoviště. S Miláčkem slunce by se Kyšperský, Pilgr a spol. klidně mohli probourat do mainstreamu. No, v Česku vlastně asi ne. Zdejší rádia jaksi nezařadí do masových rotací Je podzim nebo V jezeře mléka a mlhy, i když díky refrénům (pravda, nasazeným později, než je na komerčních stanicích přípustné) jde o svého druhu potenciální hity. Ale bylo by to dobře. S Květy v éteru by stoupla hladina dobrého vkusu.

Indies Scope, 2015, 41:30

Přidat komentář