Longital: Výprava

11_06_LongitalJe krásné sledovat, jak kapela, kterou znáte prakticky od jejích začátků, rozkvétá do krásy. Vlastně jediné, co můžu bratislavské dvojici baskytaristky Šiny a kytaristy Daniela Salontaye zazlívat, je změna názvu. Jinak ale někdejší Dlhé diely, dnes Longital, novým albem VÝPRAVA (Slnko/Black Point, 2006, 42:45) vlastně dospěli. Jejich předchozí alba sice nikdy nevykazovala začátečnické nedostatky, na to byl zejména Salontay už v době vzniku kapely až příliš zkušený muzikant, ale měla na sobě určitý pel osahávání terénu. Nyní mají terén dokonale vykolíkovaný, neponechávají nic náhodě a s ujasněným rukopisem, v jehož rámci nemusejí o ničem přesvědčovat ani sami sebe, ani potěšitelně stále narůstající okruh fanoušků, staví další kvádry – při vší své skromnosti – monumentální stavby.
Do škatulky ,east beat‘, kterou si pro své potřeby vytvořili, se vejde značné spektrum ochutnávek nejrůznějších stylů od jakéhosi ,zrychleného trip hopu‘ (Výprava) přes psychedelii (Konečne si letel), sofistikovaný ,tichý noise‘ (Modrý plyn), blues (slide dobro v Drzce) až po ozvuky minimalismu (Na mori). Jejich písničky jsou ale přitom skutečnými, navíc originálně melodickými písničkami, ne jen experimentálními plochami, lze si je představit i v holé podobě bez všech mašinek a efektů. Ty ovšem v žádném případě nejsou jen bonusy navíc, jsou to podstatné stavební kameny jejich hudby, stejně jako Salontayova nenápadná instrumentální virtuozita a vynalézavost i Šinina hráčská jistota a dokonalá pěvecká vcítěnost.
Longital je jedna z nemnoha kapel (v kontextu spřátelené česko-slovenské scény), kterým se podařilo vybudovat zcela vlastní a osobitý paralelní umělecký svět, nezávislý nejen na obecně preferovaných postulátech, ale dokonce i na těch ,alternativních‘. Longital stojí tak dokonale a krásně mimo, že každé setkání s nimi je opravdovým svátkem. A k těm svátkům patří i poslech téhle desky.

Přidat komentář