Lydia Lunch: Big Sexy Noise

11_lydia_lunchMinialbum Lydie Lunch BIG SEXY NOISE (Sartorial Rec., 2009, 23:08) je velmi milým překvapením po letech, kdy bylo o téhle divošce v hudebních souvislostech slyšet jen sporadicky. Zpěvačka se vrací ve výborné formě, s dobrým repertoárem (byť oněch šest poměrně krátkých písniček je vlastně jen jakýsi vzorek – nechme se překvapit, jak bude vystoupení 8. listopadu v Arše ve skutečnosti vypadat) a hlavně s fantasticky ,napojenou‘ kapelou za zády. Tu tvoří tři čtvrtiny u nás poměrně populárních Gallon Drunk, kytarista James Johnston, saxofonista/klávesista Terry Edwards a bubeník Ian White. Syrově ,post-bluesový‘ odér, který vane z gallondrunkovské hudby, se podařilo udržet i v tomto projektu a Lydia Lunch ho vlastně svým projevem ještě povyšuje. Ať už ,jakobyrapuje‘ v úvodní Another Man Comin‘, lísavě cedí slova skrz našpulené rty s výrazem laciné sprosté štětky jako třeba v Bad For Bobby nebo prostě vyloženě rockově zpívá (byť často s ,jakous-takous‘ intonací; to ale v tomto případě vůbec není podstatné), působí vždy nesmírně autenticky a v kontextu celku dokonale usazeně. Big Sexy Noise tak působí dojmem opravdové kapely, nikoli jen jednorázového projektu, ve kterém se protínají dvě samostatné entity.
Album skvěle drží pohromadě i ve smyslu řazení písní: vinyl má pojmenované strany na Sexy Side a Noisy Side, stylově se ale příliš neliší, drží se v souvislé výrazové linii.
Zastánci Lydie Lunch – neúnavné pokušitelky konvencí by mohli pyskovat, že Big Sexy Noise je vlastně poměrně tradiční nahrávka, dokonce z dnešního pohledu víceméně retro. Dokonce nechybí ani v takovýchto projektech téměř povinný cover, v tomto případě Kill Your Sons Lou Reeda (kde jsou ty doby, kdy ta mrazivá slova drtil mezi zuby jejich nablonďato odbarvený autor…). Jenže takový pohled je zbytečně příkrý a spíš demaskuje hloupost volání po provokacích za každou cenu a zbytečnost měření kvality hudby letopočtem. Jistěže by přesně stejnou desku mohla natočit už před dvaceti lety: ,řeznicky‘ tvrdé bicí, brutálně zkreslené kytary a free vřeštící saxofon byly už tehdy ,vymyšleny‘. Ale ona ji prostě natočila teď. Uzrála v ní. A nám zbývá to buď akceptovat nebo ne. Osobně se plně přimlouvám za první možnost.

Přidat komentář