Megan Henwood: Making Waves

12_meganNejde o dceru zastydlých hippies, ačkoliv obal k tomu svádí, ale o dvaadvacetiletou holku s generační výzvou: „Zvedněte svoje zadky a začněte dělat vlny.“ Když s mladším bratrem saxofonistou Joem získali před dvěma lety cenu folkových nováčků rádia BBC, zajíkala se mladictvím.
Pak Megan odjela na několikaměsíční cestu po Nepálu, Thajsku a Indii, a vrátila se jako sebevědomá vynašečka osobních, humorně i jízlivě laděných soudů nad světem a s debutem, jímž se okamžitě dostala „do řečí“. Dlouhovlasá víla s akustickou kytarou anglickou folkovou scénu nečekaně ale zarazila vlastními, nikoliv tradičními písněmi, a dodala jim vytříbené „popovější“ vyznění. Nemyslete přitom na Lauru Marling – celebritu nu-folku – protože to zkrátka nejde. Obě mají odlišná východiska a míří k jinému publiku. Megan Henwood hlasem neždíme emoce, má v něm spíš kuráž a rockové nasazení, odrážející se v jiskřivých skladbách s údernými, nevtíravými, ale zapamatovatelnými melodiemi a hymnickými refrény.
Ty nejlepší, Happy Healthy Boy, Making Waves nebo Hope On The Horizon – potvrzují, jak skutečně dobrou, zralou a přesvědčivou je autorkou, zůstává ale otázkou, jak by zněly bez kapely. Vlastně to víme: záznamy z klubů s ní samotnou ji vracejí na folkovou půdu. Kdežto z alba a festivalů v Glastonbury nebo Cropredy slyšíme sebevědomou folkrockerku. Aby ne, při pohledu na seznam muzikantů, kteří ji doprovázejí. Zatímco její kolegyně se obklopují vrstevníky, Megan požádala veterány: houslistu Petere Knighta (Steeleye Span), bubeníka Barriemorea Barlowa (Jethro Tull), Joea Browna s ukulele (!), basistu Nicka Fyffea (Jamiroquai, Robert Plant) a do sborů Brownovu dceru Sam s Mollie Marriott (ano, dcera Steva). Kapela mladou folkovou písničkářku nedrží nad vodou, ale v jistotě, přece jenom její členové mají s folkrockem letité zkušenosti. A tam, kde je nutné zdůraznit lyričnost – v nadýchané skladbě White Lies – rozezní cello klasický skotský hráč Matthew Forbes.
Megan Henwood se navíc neupsala žádnému folkovému labelu, ale indie rockerům Dharma Records, z čehož lze rovněž cosi vyčíst. Výborný start s potenciálem do budoucna.

Dharma Records, 2011, 41:39

Přidat komentář