Mezzanin: Pavilon č. 2

album_mesice7Deska Mezzaninu, dnes pozapome­nuté folkové skupiny Jaroslava Je­ronýma Neduhy, měla vyjít u Jiřího Pallase v exilovém vydavatelství Šaf­rán 78. Nestalo se tak a původní pá­sek se dokonce nadlouho ztratil. Až po třiceti letech jej Robin Hájek, kte­rý záznam kdysi pořídil, objevil. Na­lezená archiválie se hodila do krámu vydavatelství Galén, které se starým a přitom stále aktuálním nahrávkám české písničkářské scény věnuje s ob­divuhodnou péčí. Nahrávka se dočka­la remasteringu ve studiu Sono a oz­dobil ji graficky i faktograficky skvěle vypravený booklet. V něm se dozvíte vše podstatné o skupině, která se po­týkala s nepřízní normalizačního reži­mu, ale například v Polsku vystoupila s obrovským úspěchem. Sám Nedu­ha pak hudbu své kapely hodnotí slo­vy: „Je to melancholické, smutné, ale tak to bylo.“
Album Mezzaninu vzniklo na faře v Luštěnicích dva roky před Neduho­vou emigrací, v únoru 1981. Jakko­li bychom na něm – slyšeno dnešní­ma zhýčkanýma ušima – našli mouchy v podobě interpretačních nedokona­lostí, síla sdělení i touha dělat folk za­jímavě z něj přímo prýští. Pokud po­važujeme za podstatu folku autorskou výpověď, sílu slov vykřičenou tak, že jí sluší i zdánlivě jednoduchý dopro­vod čistě akustických nástrojů, Mez­zanin tuto definici naplňuje. Sestavu tvořili dva zpívající kytaristé (Neduha a Karel Kryštof Navrátil), hráč na ryt­mické nástroje (Tomáš Kuča) a dva hráči na nástroje melodické – hous­le (Jiří Šmejkal) a flétnu (Vlastislav „Wasil“ Šnajdr). V textech Mezzaninu nechybí milostná tematika (Vejdeš se mi…) nebo zdánlivě banální moudra o obyčejných věcech (Malá žlutá kyt­ka), avšak vším prostupují duchovní témata: umělý spirituál Send To The Lord, nenucené moudro Je láska z da­rů Božích nebo modlitba Víra, naděje a láska. Blues pavilonu č. 2 sice po­jednává „o blázinci“, ale „schody do nebe“ v první sloce lze vnímat nejen jako předznamenání rockové historie (text pochází už z roku 1966), ale i jako paralelu s Ježíšem, který měl tělo po­mlácené stejně jako hrdina písně.
Mezzanin nebyla kapela zcela neza­měnitelná, melodiemi nebo náladou připomene někdy Hutku, jindy Jano­tu. Pro její ryzí projev, upřímnost Ne­duhových textů, kombinaci duchov­ních a zcela světských témat a třeba i pro schopnost – v rámci žánru – na­psat hit (Z nouze ctnost) však stojí za to se zaposlouchat do jejích třicet let starých nahrávek.

Galén, 2012, 49:13

Přidat komentář