Milli Janatková, třebaže její jméno zatím není obecně známé, není na scéně úplným nováčkem. V roce 2010 spolupracovala s audiovizuálním projektem katsa.theo na albu Porto, nominovaném na Anděla v kategorii Alternativní hudba. V roce 2006 byla členkou jedné z prvních sestav skupiny Los Rumberos kolem skladatele a hudebníka, velkého propagátora afrokaribské hudby Petra Smetáčka. Mezitím se zdokonalovala jako zpěvačka (učila ji mimo jiné polská zpěvačka Aga Zaryan nebo Miriam Bayle) a získala také půlroční stipendium v portugalské Évoře, kde navštěvovala hodiny klasického zpěvu.
Všechny tyto zkušenosti, včetně faktu, že sama vyučuje zpěv a hlasovou improvizaci v propojení s pohybem, se slévají v jeden barevný proud na Millině debutovém autorském albu Proměna. Nad názvem můžeme meditovat. Jde více o proměnu lidského hlasu při zpěvu různými jazyky? O proměnu rytmů? Nálad? O proměnu konkrétních obrazů na abstraktní pocity? Jak je libo. Zatímco dubnový křest alba odehrá- la autorka ve velkém stylu s kapelou (pianista Marek Novotný, kontrabasista Petr Tichý a jako host na perkuse Aleš Hyvnar), CD samotné si natočila prakticky sama. S poetikou nahrávky ladí mimochodem označení „nástrojů“ v bookletu, ať už jde o „perkusozpěv“ nebo „kytarobuch“, které doplňují například makovice, lusk, suché listí v igeliťáku nebo vrbové a jiné větve. Hravostí Janatková připomíná poslední album písničkářky Žofi e Kabelkové Peřiny z vody, také postavené především na náladách a hře se zvuky. Zásadní rozdíly jsou však dva. Jednak Kabelková si na své album přizvala řadu hostů, jednak Janatková není písničkářka v klasickém slova smyslu. Její sdělení nespočívá (v prvním plánu) v textech, ale spíše ve vykreslování pocitů a v rytmických a harmonických proměnách.
Je ostatně příznačné, že na svém albu střídá češtinu s evropskou a brazilskou portugalštinou a také se svým vymyšleným jazykem, respektive jazyky (její improvizovaná řeč v „písni“ Monolog totiž zní úplně jinak než podobný pokus ve skladbě Proměnlivá). Textové fragmenty, kterým posluchač rozumí, nejsou nijak zásadní a spíše mají navodit pocit – pocit sounáležitosti s přírodou („Jsem vlnou plující po proudu“), pocit obecné jednoty („Dýchám vítr, sílu hvězd a země“), pocit neustálé proměny („Vlévám se do úst deště jako loď u dna skrytá“). Úplně stejně sdělné jsou momenty, kdy autorka nesrozumitelným deklamováním dráždí posluchačovu fantazii. A ještě více říká prací s rytmem, ať už jej vytváří pomocí klasických perkusních nástrojů, pomocí výše vyjmenovaných předmětů nebo – což je na tomto albu zásadní – hrou na kytaru. Rytmus samby, související s brazilskou portugalštinou, na albu sice zazní (např. Touha, Začátek), ale nelze říci, že by šlo o sambovou nebo latinskoamerickou desku. Tropické rytmy jsou pouze jedním z jazyků, kterými proměnlivý slovník Milli Janatkové disponuje.
Proměna je krásným příkladem sevřeného díla, které nenudí a z něhož sálá radost a touha něco světu sdělit i beze slov. Momenty, kdy autorka pracuje s čistým zvukem a s abstraktním sdělením, nakonec vyznívají silněji než sloky v češtině, které místy nutí srovnávat s nesrovnatelnou Zuzanou Navarovou. Jako celek album Proměna naštěstí ke srovnávání nenutí. Díky kombinaci zajímavých pěveckých poloh a práce s rytmem a s barvami akustických nástrojů jde o inspirující dílo.
Milli Janatková/Indies MG, 2013, 49:30