Dům u Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí hostil od února do května první retrospektivní výstavu nejen rozsahem obdivuhodného díla švýcarského výtvarníka, spisovatele a hudebníka Adolfa Wölfl iho, který žil mezi léty 1864 až 1930 a celých třicet let svého života strávil v léčebně pro duševně choré. Autorské duo skladatele a muzikanta Miroslava Černého a výtvarníka, performera a také příležitostného svébytného písničkáře Petra Nikla k výstavě vytvořilo pozoruhodnou a kongeniální hudbu, kterou uvedlo za pomoci řady hostů a přátel v dubnu ve vizuálně-hudebním představení v Divadle Archa. Desítka skladeb v sobě spojuje pro Nikla charakteristickou hravost a chuť neklást si jakékoli hranice, ale zároveň představuje poměrně široký hudební záběr, ve kterém je něco z ambientu, nechybí prvky indu striálu i minimalismu a také skutečné hledání hudebních alternativ, a to aniž by se vytratil faktor nadhledu a výsledek sklouzával do kategorie „seriózní tvorba umění“. Ačkoli si lze snadno představit použití na nahrávce obsažených skladeb v interiéru výstavy, samostatně dostávají zcela nový rozměr. Obzvláště při soustředěném poslechu ve sluchátkách fantazie začíná pracovat naplno a objevují se nové obrazy, s výstavou nesouvisející. Při skladbě Pohřeb hudby, laskavé a melodicky vstřícné, jako by se mi kupříkladu zjevovaly kulisy pohanského přírodního rituálu, doprovázené nábožnými zpěvy. Jinde se zas do konkrétních i tajuplných tónů a ruchů ozývá smích či pokřiky, a navzdory pochybnostem, co je ještě normální a co již nikoli, vše působí přirozeně, a zvuky se netají tím, že vznikaly zcela mechanicky, bez prvotních elektronických impulzů. Když pak – například ve skladbě Uprostřed času – zazní v plné síle Filharmonie Bohuslava Martinů, experiment se posouvá do roviny moderní vážné hudby. Ačkoliv tak skladby beze zbytku splnily svůj základní účel doprovodu k výstavě, jejich zakonzervováním do studiové nahrávky se pro ně otevřela další etapa působnosti, neméně interesantní a smysluplná. A v interakci s dílem toho, k jehož uctění vznikla, vyvolává radost a euforii, stejně tak jako pocit něčeho nevšedního a překračujícího obvyklé zavedené cesty. A jen málokterá hudba dnes v sobě skrývá tak silný potenciál opakovaného překvapení, jako tato kolekce.
Polí 5, 2012, 28:13